Ten prý stále spoluobčany šidil tím, že vyráběl pečivo pod míru, leč cenu si ráčil ponechat v původní výši. Protože se tehdy nemohl vymlouvat na zvýšenou DPH, radním došla trpělivost a ti vyřkli tvrdý rozsudek – utopení v Sázavě.

Nakonec byl trest, po prosbách Koudelovy manželky, změněn na povinnost vybudovat za nepoctivé peníze kašnu uprostřed rynku.

O pekaři Koudelovi existuje však ještě jedna pověst, která ho popisuje jako živnostníka, který propadl černé magii a v pomatení mysli přidal do svých výrobků jed. Po jeho odsouzení a zabavení majetku byla vyrobena kašna s jeho vytesanou podobou.

Jak už to však bývá, pověsti jsou často na hony vzdáleny od reality. Faktem však je, že o založení kašny nemáme zcela jasno doposud. Víme, že berná zmínka o kamenné kašně pochází z roku 1795, kdy se o její opravě hovoří v písemnostech. Podle historika umění Ivo Kořána lze předpokládat, že byla postavena v poslední třetině osmnáctého století a že jejím autorem je jihlavský sochař Jan Václav Prchal (1744-1811), který studoval na vídeňské akademii.

Socha uprostřed kašny zřejmě nepředstavuje pekaře Koudelu, jak si mnoho Broďáků myslí, ale podle delfína a stylizované mušle se jedná o zpodobnění Tritona, který byl synem vládce moří Poseidona z řeckých bájí.

Současná kašna, respektive její schodiště a vlastní korpus, byla v devadesátých letech nahrazena věrnou kopií, ale socha Tritona (Koudely) ještě na výrobu repliky čeká. Vloni v rámci revitalizace náměstí byla i kašna odborně ošetřena a hydrofobizována.  Pod dlažbou byla také postavena komora s filtrační jednotkou a nově bylo do dna bazénu instalováno noční nasvícení.

K historii vodovodního řadu v centru města je třeba připomenout, že v Německém Brodě byl prokazatelně vybudován vodovod do kašny na náměstí již ve 14.století. Dokladem je zmínka z roku 1362, kdy Čeněk z Lipé, nejvyšší maršálek a komorník Českého království a jeho syn Jindřich povolují brodskému rychtáři Michalovi svádět vodu z pramenů do města rourami a strouhami až do kašny uprostřed náměstí a do pivovaru.

Voda ve středověku i v novověku byla vždy cenným artiklem, studny bývaly střeženy jak oko v hlavě. Transport  byl však technickým problémem.  Jak takové původní potrubí mohlo vypadat, se mohli občané přesvědčit nedávno, kdy byl ve výkopu před pizzerií objeven jeho fragment .  Bohužel, odebraný vzorek byl ve špatném  stavu, takže se nepodařilo chronodendrologickým výzkumem určit jeho stáří. Naděje, že bude možné nález identifikovat jako nejstarší vodovod z roku 1362, vzala sice brzy za své, ale zajímavý objev to bezesporu byl.

Za poznámku též stojí připomenout i nálezy tří původních studní na náměstí, jedna z nich byla nakonec rekonstruována a pro veřejnost ponechána k nahlédnutí. 

Libor Honzárek, Jakub Janáček