Na své řemeslo má i školu. „Do učení jsem šel v roce 1972. Pak jsem několik let pracoval v libickém družstvu a živnostenský list jsem si udělal až v roce 1993. Kovařinou jsem se vždy bavil po práci, takže moje začátky byly takové pozvolné,“ vzpomíná Dymák.

Dodnes si pamatuje na svůj první výrobek. „To bylo nářadí a kovaná půlkulatá mříž s vinnými listy,“ říká Dymák.

Kovařinu se snaží stále dělat postaru a nemá moc rád moderní postupy. „Dnes spousta kovářů ani není vyučených. Pracují s polotovary a ulehčují si tím práci. Já výjimečně použiji svářečku, ale jinak se to snažím dělat tak, jak se to dělalo dříve. Díly většinou nýtuji,“ popisuje libický kovář.

Jeho specialitou jsou pak výrobky z jednoho kusu železa. „Musím používat větší materiál, protože se z něj hodně odseká, a tvarování je také složitější. I když je to ale pracné, stojí to za to,“ usmívá se Dymák.

Inspiraci bere převážně u ostatních kovářů. „Občas něco zahlédnu v televizi nebo na internetu, jindy si zas něco myslím sám. Také se mi stává, že někteří zákazníci přijdou s fotkou toho, co by chtěli, tak i to je můj zdroj inspirace,“ přiznává Dymák.

Podle fotografie vytvořil také dílo, na které je nejvíce hrdý. „Jednou mě oslovil pán s tím, že byl na dovolené v Rumunsku a v kostele ho nadchl lustr. Vyfotil si ho a já mu pak vyrobil věrnou kopii. Byla to opravdu fuška, ale výsledek byl úžasný. Rozhodně ho považuji za svůj majstrštyk,“ svěřuje se Dymák.

I když jdou prý nejvíce na odbyt ploty, mříže a panty, nejraději vyrábí figurky. „To je můj velký koníček. Dělám je pro sebe, pro kamarády i jako různé dárky k narozeninám nebo na svatbu. Jedna paní chtěla dárek pro svého kamaráda, který je parašutista. To pro mě byla opravdu výzva. Když to uviděla, tak byla opravdu nadšená,“ prozrazuje Dymák.

Jeho panáčkům nechybí ani zajímavé detaily. Rybář se neobejde bez vlasce a lahve piva, milovník grilování zase bez vidličky, nože a kýty a běžkař bez hůlek, šály a stylového kulicha. „Manžel je opravdu velký detailista,“ směje se Olga Dymáková.

Snem Jaroslava Dymáka jsou kovové dekorace na zahradu. „Máme na ní několik kamenů, protože je manželka miluje. Chtěl bych je osázet figurkami zvířat, která žijí v okolí. Mám v plánu třeba ještěrku nebo káně. Teď už jsem kandidát na důchod, tak na to bude čas,“ dodává kovář.