Ale jen jednomu z nich přinesli smrt čeští četníci. Dne 2. října 1944 byli v obci Hřiště u Přibyslavi zastřeleni generál Vojtěch Boris Luža a poručík Josef Koreš.

Luža byl vojenským vedoucím podzemní organizace Rada tří, která měla za cíl připravit celonárodní povstání proti okupantům. Účet za ztrátu svého velitele rozhodně nechtěli partyzáni nechat otevřený. Špičky odboje rozhodly exemplárně potrestat celou přibyslavskou četnickou stanici a zabít i hřišťského starostu Jaroslava Honzu. Právě Honza sehrál 2. října klíčovou úlohu, když na pobyt generála Luži upozornil hlídkujícího četníka. Už od začátku plánování odvety bylo jasné, že postiženi budou i nevinní, kteří s událostmi z počátku října nebyli nijak spojeni.

Stanice jako celek měla podle odbojářů v kraji velmi špatnou pověst. Navíc bylo nutné dát mužům zákona v Protektorátu jasně na vědomí, že maření národního boje proti Němcům bude přísně trestáno. Večerní scénář pro 26. říjen 1944 byl určen.

Radomír Luža, syn zabitého generála, a česko – ruský partyzánský oddíl vnikli k přibyslavským četníkům a ve sklepě vykonali špinavou práci. „Já jsem zůstal státi při zdi a již v té chvíli zaslechl jsem výstřel. Karlu Sojkovi klesla hlava a hned šla série ran asi 5. Já jsem se hned zřítil k zemi, stočil se na stranu a ucítil jsem úder do spánku, pak vleže na zemi náraz do páteře. Nebyl jsem v bezvědomí, slyšel jsem po schodech šustot, jak byli strkáni ostatní dolů, pak zase sérii výstřelů a váhu na těle, jak dopadli ostatní na mne." Slova Jiřího Hörnera, který jediný palbu přežil, hovoří stručně o smrti jeho kolegů, Bohuslava Mečíře, Stanislava Kunderky, Ondřeje Otevřela a Karla Sojky. Pouze dva z nich se však přímo účastnili akce v Hřišti. O čtyři dny později stály na přibyslavském náměstí rakve obklopené smutečními věnci…

S tragickým odchodem svého manžela se nesmířila především Marie Sojková, která po válce podala na partyzány trestní oznámení pro vraždu. Z případu se stalo výbušné téma, které se řešilo až na půdě parlamentu. Ministr spravedlnosti Prokop Drtina nakonec rozhodl o zastavení řízení. Exekuce totiž spadala do období od 30. září 1938 do 28. října 1945. A zákonem bylo prohlášeno, že v tomto čase nejsou činy, které se staly při odboji nebo během odplaty okupantům a kolaborantům, brány jako trestné, přestože by na ně bylo normálně tak pohlíženo.

Starosta měl štěstí

A co Jiří Hörner? Ze zranění se zotavil a po válce nastoupil do nově utvořeného Sboru národní bezpečnosti. S výborným hodnocením sloužil v Kutné Hoře jako telefonní technik. Především vzhledem k veřejnému propírání válečných událostí na přibyslavské stanici bylo během léta 1947 rozhodnuto, že musí od sboru odejít. Ponechání ve službách SNB by bylo údajně v neprospěch dobrého jména a zdravé očisty sboru. „Je ve mně něco hořkého, co pochopí jen ten, kdo četničinu jako pořádný dělník a řádný Čech konal", dodal Jiří Hörner.

Jaroslav Honza měl v říjnu 1944 větší štěstí než všichni z přibyslavské stanice. Na jeho popravu už partyzánům nezbyl čas. Po válce jej postavili před mimořádný lidový soud pro podíl na smrti generála Luži. O jeho šancích nejlépe vypovídala nenápadná věta ze spisu ministerstva spravedlnosti, že „trest smrti přichází v úvahu."

Rozhodně nešlo o teoretické strašení. Během let 1945 až 1947 bylo v Československu v souvislosti s očistou národa od zrádců a kolaborantů popraveno přes sedm set lidí. To je o mnoho více než za celou dobu budování socialismu po roce 1948.

Štěstí však při J. Honzovi stálo i nadále. Podařilo se mu přesvědčit soud, že za války podporoval potravinami několik politických vězňů a pomáhal i pozůstalým po mrtvých odbojářích. Pomocnou ruku mu podali i lidé z Hřiště, kteří se za něj několikrát postavili a tím mu pomohli dostat se z vazby. V prosinci 1946 lidový soud rozhodl, že Jaroslav Honza ze zbabělosti spoluzavinil smrt Luži a Koreše, ale pro jeho vlastenecké chování během okupace bylo upuštěno od potrestání.

Od příběhů, které by vydaly na několik románů, uplyne letos v říjnu již sedmdesát let. Na bývalé hřišťské hospodě lze dodnes nalézt pamětní desku zasazenou na připomínku dramat plných krve, smrti a především unáhlených rozhodnutí.

Vzpomínková akce v Hřišti

Pietní akt k událostem podzimu roku 1944 a k uctění památky armádního generála Vojtěcha Borise Luži, včetně neformálního setkání rodáků a občanů obce, se uskuteční v úterý 28. října ve 14 hodin v Hřišti u Přibyslavi. Pořádají ho: Nadace Bratří Lužů, město Přibyslav, KZM Přibyslav a osadní výbor obce Hřiště.

Petr Tvrdý