První čert, nebo spíš čertíček, nás vítá hned u vstupu. Ale už jen kvůli svému věku budí na tvářích dětí spíše úsměvy než zděšení. Větší čerti na ně čekají až v hradu. „Tak si vás letos zase nenechali,“ povzdychne si s lehkou nadsázkou maminka, která zrovna vychází od pekelníků se svými dvěma syny.

Celkem tu na malé odvážlivce čeká jedenáct stanovišť s nejrůznějšími úkoly. Například tančí s divoženkami, kouzlí s kouzelníky, pomáhají loupežníkům, s permoníky těží zlato nebo u bílé paní hledají prsten mezi drahokamy. Za odměnu si pak u správců hradu mohou vyzvednout něco dobrého na zub. Nechybí ani tvůrčí dílna či malování na obličej.

Říkám si, proč se tato akce vlastně jmenuje uspávání strašidel. „Chceme strašidýlka touto akcí na zimu uspat, aby aby nám tu nestrašila celou zimu a aby se jich děti nebály,“ vysvětlila mi Miroslava Kadlecová, jedna z koordinátorek akce.

Svoji procházku hradem zakončuji u kostlivců, od kterých se line pláč hned několika dětí. Přemýšlím, co strašlivého je tam asi čeká. Podobné myšlenky má i malá holčička, která kráčí vedle mě. „Mami, co je to kostlivec,“ ptá se s obavami své maminky. „To je kostra,“ vysvětluje jí maminka. Tato informace ji vystrašila a odmítá jít dál. „Pojď, okoukneme to a třeba to nebude tak strašidelné,“ dodává jí matka odvahu. Rozhodne se tedy pokračovat, ale její strach je více než patrný.

Zpět k pokladně se dostávám zhruba po hodině. Tou dobou už se tu zaregistrovalo několik desítek malých návštěvníků. „Zatím přišlo 280 dětí,“ prozrazuje Kadlecová. Jejich řady se rok od roku rozrůstají a letošní návštěvnost byla zatím nejvyšší. „Je to o dost více než loni. Svou roli určitě sehrála i včasná propagace této akce,“ dodala usměvavá koordinátorka.

Nyní už mohou díky šikovným dětem, které v sobotu splnily hned několik úkolů, strašidla z ledečského hradu klidně spát a probudí se, až skončí zima.