Podle nedávného výzkumu společností Sanofi a ppm factum nevěří svým schopnostem a bojí se úmrtí zraněného. Z toho důvodu se rozbíhají četné vzdělávací programy, které třeba do škol vrací výuku první pomoci.

„Podle mých zkušeností je znalost lidí v oblasti poskytování první pomoci na vysoké úrovni," řekl někdejší lékař Zdravotnické záchranné služby Kraje Vysočina Miroslav Havlík, který 
v současné době pracuje ve stejném oboru v Německu.

Podle jeho názoru měly 
a mají různé vzdělávací 
a školicí aktivity v Česku úspěch, protože lidé, kteří takovým školením prošli, první pomoc opravdu poskytnout dokázali. „Zjišťovali jsme to často při výjezdech, třeba když náhodní kolemjdoucí dokázali resuscitovat člověka, který zkolaboval, a zachránili mu život přesně tak, jak se to naučili v kurzu," podotkl Havlík.

Průzkum ukázal, že dvacet jedna procent lidí z Vysočiny by v případě nouze neposkytlo první pomoc. Přímou zkušenost se záchranou člověka má přitom čtyřicet jedna procent lidí, kteří žijí na Vysočině.

„Rozhodně bych se snažila první pomoc poskytnout, přinejmenším zavolat na tísňovou linku a vyčkat do příjezdu záchranářů," uvedla Simona Střihalová z Havlíčkova Brodu a podotkla, že nejvíce se bojí, že by zraněnému člověku mohla ještě více ublížit. „Ve škole jsme 
v minulosti měli kurz první pomoci a rovněž jsem absolvovala pár školení, ale nevím, zda bych dokázala rychle reagovat a na všechny postupy si vzpomněla," dodala.

Není čeho se bát

Podle Havlíka však není třeba se při poskytování první pomoci ničeho bát.

„Spíš je třeba dbát na opatrnost, a to případ od případu. Pokud vidíme, že člověk spadl z nějaké výšky, tak bychom s ním neměli hýbat nebo ho přenášet, ale nevím o případu, že by někdo skončil u soudu, že někomu poskytoval první pomoc. Pokud si pamatuji české zákony, tak mnohem horší bylo neposkytnout první pomoc vůbec," vysvětlil Havlík a zdůraznil, že už samotné volání na tísňovou linku je považováno za poskytnutí první pomoci. „Na tísňové lince zdravotnické záchranné služby navíc poradí, jak postupovat při oživování, říká se tomu asistovaná resuscitace.

Zdravotníci poradí i při dalších typech první pomoci," podotkl Havlík. Jak upřesnil, i v Německu se lidé v první pomoci školí. „Nicméně záchrannou službu tam nevolají tak často, protože v Německu existuje systém takzvaných domácích lékařů, na které se jejich pacienti mohou kdykoliv obrátit," přiblížil Havlík.

Společnost Sanofi ve spolupráci se Zdravotnickou záchrannou službou spustily například projekt První pomoc pro prvňáčky, v němž učí žáky všechny základní principy první pomoci.

„Plošné vzdělávání žáků základních škol v této oblasti doposud chybělo. Proto jsme se rozhodli připravit kurzy, které je se zásadami první pomoci detailně seznámí. Naší ambicí je vrátit do škol kvalitní výuku první pomoci," vysvětluje Filip Hrubý, mluvčí skupiny Sanofi České republiky.

Pilotní projekt uskutečnila společnost ve Středočeském kraji, kde během loňského školního roku kurzy prošlo více než šest tisíc pět set školáků. Dále se výuka rozšířila do Jihomoravského kraje. Sanofi plánuje postupně realizovat projekt i v dalších regionech.

Tým záchranářů vyjíždí do základních škol a zábavným způsobem děti učí, jak resuscitovat, ošetřit zraněného, ale i komunikovat 
s operátorem na tísňové lince. Odbornou stránku vý-uky zajišťuje Zdravotnická záchranná služba, projekt zaštítili i krajští hejtmani.