Jan Prošek má rád historii, ale letopočty se neučí nazpaměť. „Mám rád historii svým způsobem. Zajímám se o stavby, zvyky a kroniky. Ponocného měla v minulosti skoro každá větší obec. Zajímavé je, že Lipnice ho prý neměla, a dočkala se ho až dnes,“ říká historicky první lipnický ponocný.

Prošek pracuje jako geodet. Na Lipnici se přistěhoval před šesti lety. „Je to úžasné místo s atmosférou. V historických městech v Německu mají jako zajímavost takzvané nachtwächtry. Řekl jsem si, Lipnice historií dýchá a ponocný by se hodil. Nabídl jsem radnici, že budu rád dělat ponocného,“ prozrazuje mladík.

Gelato Ciao
Zmrzliny v Havlíčkově Brodě: Zákazníci milují klasiku

Když Prošek se svým nápadem přišel za starostou Lipnice Zdeňkem Rafajem, uspěl. „Dnes je ponocných pouze pár v několika městech v Česku. Svou funkci vykonávají symbolicky v létě jako atrakci pro místní i pro turisty. Díky iniciativě Janka Proška se Lipnice stává jedním z nich,“ míní starosta Rafaj. Podobný názor má na funkci ponocného i zastupitel a hradní kastelán Marek Hanzlík.

Jmenování Jana Proška do funkce ponocného se stalo před letní turistickou sezonou jednacím bodem zastupitelstva. Všech sedm zastupitelů bylo pro. Zvlášť když zjistili, že město to nebude nic stát a jedinou odměnou pro ponocného Proška je dle historických regulí symbolický tucet vajec ročně.

Dnes se Jan Prošek vydává do ulic města v patřičném kostýmu. „K jeho výbavě, kabátci se dvěma zkříženými ostrvemi ve žlutém štítě na prsou, troubě z volského rohu a lucerně, přibude ještě halapartna, jakmile ji zbrojíř dodá,“ upřesňuje starosta.

Sázavafest ovládly české hvězdy. Na podiu zazářil Michal David i kapela Kryštof
Sázavafest ovládly české hvězdy. Na podiu zazářil Michal David i kapela Kryštof

S ohledem na své povolání Jan Prošek nebývá na Lipnici každý den. Ponocným je pouze v pátek, sobotu a v neděli od deseti večer do pěti ráno. „Začínám troubit směrem od hradu, odříkám příslušnou litanii a pak procházím ulice, pokaždé jinou trasou,“ popisuje svou službu městský ponocný a dodává, že během pochůzky se dívá, kde nesvítí lampa, kde je rozbitá lavička nebo jiná škoda na majetku města.

Protože ponocný byl v minulosti vlastně městský policajt a hlídal pořádek. „Ponocného dělám zadarmo. Procházet se v noci mi nevadí. Chodil jsem v noci na procházky po městě už dřív. Tak jsem spojil příjemné s užitečným,“ dodává s úsměvem.

Troubení na volský roh

Nejvíc práce mu prý dalo naučit se troubit na volský roh. „Zkoušel jsem to dost dlouho doma, ale i teď se mi někdy stane, že tón není takový jaký bych chtěl,“ přiznává.

Zdroj: Deník/Štěpánka Saadouni

Ponocný v kostýmu troubící na roh je podle místních kuriozita. „Určitě nás to v noci neruší a Lipnice má zas něco zajímavého,“ myslí si místní Milan Svoboda. Ponocný neušel pozornosti turistů. „Už jsme tady ponocného viděli. Je to milé,“ usmívá se Jitka Maršíková, která přijela s rodinou na Lipnici na dovolenou.

Ponocný Jan Prošek bude obcházet Lipnicí až do konce turistické sezony. Pak uloží kostým a roh do skříně. Do ulic vyjde znovu až po Velikonocích. Ponocný na Lipnici je na Vysočině jediný, ale turisté se s ponocným mohou potkat ve Znojmě, na vánočních slavnostech v Plzni či v Domažlicích.

Chvalozpěv ponocného
Po odtroubení každé hodiny pěl ponocný chvalozpěv, kterým oznámil přesný čas. Nebyl v každé obci úplně stejný, ale často velmi podobný: „Chval každý duch Hospodina i Ježíše, jeho syna: odbila desátá hodina. Opatrujte světlo, oheň, ať není žádnému škoden: odpočiňte s pánem Bohem.“ K ránu pak zpíval: „Chval každý duch Hospodina i Ježíše, jeho syna: odbila čtvrtá hodina. Vstávej, vstávej, duše věrná, a poklekni na kolena, vzývej Boha Hospodina!“
Volba stálého ponocného probíhala zpravidla formou licitace. O namáhavou noční službu ale nebývalo mnoho zájemců. Služba byla velice náročná. Vesnici musel obcházet za každého počasí, za deště, za mrazu i při chumelenici. To se samozřejmě podepisovalo na zdraví.
Zdroj: Živá historie Roman Malach