Dvacetiletá studentka z Kolína nad Rýnem, která pracuje jako dobrovolnice v rámci spolupráce s německým Červeným křížem v Domově pro seniory U Panských v Havlíčkově Brodě.

„Marcella je u nás od srpna loňského roku. Jsme s ní maximálně spokojeni. Je to nejlepší dobrovolnice, jakou jsme u nás v poslední době měli. Snadno navázala kontakty s personálem i klienty,“ chválí  studentku ředitelka domova,  Hana Hlaváčková.

Češtinu zvládla perfektně

Marcella je na první pohled člověk, kterému se říká sluníčko. Otevřená, bezprostřední a sympatická dvacetiletá dívka, kterou od jejich českých vrstevnic odlišuje snad jen přízvuk. Za dobu, kdy začala v domově pro seniory pracovat, se naučila perfektně česky. Nejen, že mluví gramaticky naprosto správně, ale dokáže odlišovat i jemné nuance českého jazyka spadající do kategorie hovorové řeči, což u cizinců nebývá obvyklé, zvlášť za tak krátkou dobu.

Možná to souvisí nejen s česky mluvící babičkou, ale i muzikálním talentem. Podle ředitelky Hlaváčkové Marcella nejen krásně zpívá, ale také hraje na kytaru, v domově pro seniory vede pěvecký kroužek. V bytě pro dobrovolníky v Břevnici má dokonce harfu, hraje na několik dalších hudebních nástrojů.

„Ráda cestuji, poznávám svět. Do Čech jsem se chtěla podívat už dlouho. Moje babička dnes již česky nemluví, pamatuje si však na některá česká slova, zazpívá některé české písničky. Narodila se v Trutnově, kde máme ještě dnes několik příbuzných. Proto jsem chtěla jet do Čech, ale ne jako turista na dovolenou. Chtěla jsem poznat vlast mé babičky a naučit se česky,“ vysvětluje Marcella, proč uvítala možnost pracovat v Čechách jako dobrovolnice Červeného kříže.

Když přijela do Čech, neuměla česky téměř nic. „S Marcellou jsme mluvili nejdřív anglicky, ale ona je tak milá a bezprostřední, že jsme se snažili pomoci jí ze všech sil, aby se u nás cítila jako doma,“ vzpomíná na Marcelliny začátky v domově  Hlaváčková.

Chtěla by v Čechách zůstat natrvalo

Marcelle se v Čechách líbí a  jak prozrazuje, líbí se jí u nás natolik, že by chtěla v Čechách zůstat natrvalo. „Teď ještě ne, musím se vrátit do Německa a dostudovat. Mám jen maturitu a chtěla bych na vysokou školu. Vybrala jsem si obor hudební věda a management,“ vysvětluje atraktivní blondýnka.

Líbí se jí prý i česká mentalita. Pokud se domníváme, že se mezilidské vztahy v Čechách za poslední dobu rapidně zhoršily, pak dvacetiletá Marcella nás vidí v mnohem lepším světle.

„Lidé jsou Čechách příjemní. Češi jsou jiní než Němci. Nejsou studení a uzavření. Jsou spontánní a bezprostřední. Umějí se radovat. Nemusejí mít za každou cenu kolem sebe všechno jen perfektní, luxusní a drahé. Někdy mi připadá, jako by se všichni Češi tak nějak mezi sebou znali, jsou ochotni vám pomoci, i když o to zrovna nežádáte,“ říká Marcella, která ráda poznává nové věci, učí se ráda cizí jazyky a propadla i kouzlu české literatury. Za svého nejoblíbenějšího autora považuje například Bohumila Hrabala.

V roce 2007 navázal havlíčkobrodský Domov pro seniory U Panských spolupráci s německým Červeným křížem a od té doby vždy na celý rok přicházejí do domova jeden nebo dva dobrovolníci z Německa a pomáhají v přímé péči o klienty. První dobrovolník byl chlapec, jmenoval se Pascal.