Dal tím jasně najevo svůj postoj ke vstupu kontroverzní investiční skupiny Penta mezi akcionáře deníku. Následně založil nezávislé tištěné noviny a zpravodajský server s názvem Denník N. O své zkušenosti ze zakládání nového média se Kostolný přijel podělit se studenty Letní žurnalistické školy v Havlíčkově Brodě.

Jak je na Slovensku legislativně složité založit noviny?
Je to relativně jednoduché. Založení novin se v principu neliší od založení jakékoliv jiné firmy. Musíte navíc získat registraci na ministerstvu kultury, které povoluje vznik periodického tisku. Založit webovou stránku je potom jednoduché, takže vlastně není žádný mechanismus, který by vás brzdil a neumožnil vám začít dělat noviny.

Jak vám pomáhaly v začátcích nového projektu sociální sítě a jak intenzivně jste je využívali?
Od začátku je velmi využíváme. Už v předešlé redakci (SME pozn. autora) jsme byli velmi silní na internetu, po Zoznam.sk v podstatě pravidelně druhou nejnavštěvovanější stránkou na Slovensku a největší zpravodajskou, což pro SME platí i dnes. S tím se úzce pojily také silné sociální sítě, se kterými jsme od začátku úzce fungovali i v nové redakci, kde se jim nepřetržitě věnují dva naši kolegové.
Na Facebooku máme kolem padesáti tisíc fanoušků a představuje pro nás nástroj, který nám umožňuje dostat se k čtenářům. Mezi třicet a čtyřiceti procenty návštěv naší webové stránky jsou právě lidé ze sociálních sítí. Takže si můžu dovolit říct, že bychom se bez nich neobešli. Na Slovensku se marketingová propagace novin zvrhla do takové podoby, že si deníky za velké peníze platí reklamu v televizi, což jim zvedá prodeje o několik procent. My to tak neděláme, neboť na to nemáme prostředky. I proto vnímáme marketing na Facebooku jako obrovskou příležitost.

Jak si nyní Denník N stojí na Slovensku v porovnání s konkurencí, co se týče čtenosti?
SME má na webu dva miliony čtenářů každý měsíc, my máme šest set tisíc, takže jsme přibližně na čtvrtině jejich čtenosti. Oni za sebou ale mají třiadvacetiletou historii a patnáct roků jsou na internetu. My jsme začali před půl rokem. Papírových novin prodává SME okolo třiceti tisíc výtisků denně, my šest tisíc. SME má v redakci dvě stě až tři sta lidí, započítáme-li jejich obrovskou regionální síť, a produkuje velké množství obsahu. My oproti tomu máme třicet lidí. Když toto zvážíme, jsou to z mého pohledu dobrá čísla. Za úspěch považuji i to, že vycházíme lépe i z porovnání s novými českými projekty, jako jsou Echo 24 nebo Reportér. S klasickými českými médii se zatím rovnat nemůžeme, ale pozitivem je, že na rozdíl od nich stále rosteme.

S tím souvisí otázka, zda váš projekt v současné době generuje zisk?
Zatím v zisku nejsme, především kvůli vysokým vstupním nákladům. Vlastně ještě předtím, než jsme začali fungovat, jsme vybrali téměř tři sta tisíc euro od našich čtenářů, kteří nás podporují doposud. A vedle toho jsme získali investora (společnost ESET, pozn. autora), který do projektu vložil více než jeden milion euro. Pozitivní je také to, že naše ztráta je každý měsíc menší a menší. Pokud dokážeme na podzim být stejně tak úspěšní, jako jsme byli na jaře, pak bychom mohli být ke konci roku na nule. To je věc, kterou bych před rokem považoval za nereálnou.

Jaká je aktuální vlastnická struktura Denníku N?
Jak jsem zmínil, máme investora, což je šest jednotlivců z vedení slovenské softwarové společnosti ESET, ti vlastní padesát procent a zbylých padesát procent je rozděleno mezi pět zakladatelů našich novin a redakci.

Myslíte, že v rámci vaší cílové skupiny, kterou jsou především vzdělaní lidé z vyšších příjmových skupin, je na Slovensku stále prostor k růstu prodejů?
Na Slovensku není jenom patnáct tisíc moudrých, inteligentních a solventních lidí, je jich výrazně víc. Kdybychom dokázali zdvojnásobit naši skupinu čtenářů, je to pro nás dostatečné na to, abychom mohli dlouhodobě a udržitelně fungovat. Myslím, že je reálné najít třicet tisíc uživatelů, kteří nám budou platit za obsah. Z trhu je zřejmé, že se bavíme o statisících lidí, kteří touží v nějaké formě konzumovat obsah. Celkově máme na Slovensku tři miliony lidí, kteří jsou na webu. Jen bych připomněl, že dva miliony z toho přiláká SME. Nicméně pokud si vezmeme celou tuto skupinu, máme obrovskou masu lidí, kterou se můžeme snažit přesvědčit. Pak už je to jen na naší šikovnosti.

Co byste poradil českým novinářům, kteří nejsou spokojeni se současnou vlastnickou situací v českých médiích a kteří by se chtěli vydat stejnou cestou, jakou jste se vydal vy s Denníkem N?
Mnoho z nich to již udělalo a nemyslím, že bych jim mohl úplně radit. Ale nejdůležitější mi přijde věc, která může znít vlastně úplně triviálně. Nebojte se riskovat. Je složité, ale zároveň velmi důležité, osvobodit se od toho, aby noviny vypadaly jako před deseti patnácti lety. Musíte to udělat jinak. Pravdou je, že nikdo neví, jak by vlastně měly vypadat. Nevíme to samozřejmě ani my. Doba internetu vše zrychlila natolik, že už nemůžeme, tak jako dříve, čekat, co se stane s médii na západě od nás. Sami musíme inovace hledat, jinak bychom nedokázali přežít.

Vladimír Zikmund, Pepa Hanus, studenti Letní žurnalistické školy