Před hospodou u Štefana mě napadlo, jestli jsem si nespletl datum, jaký tam byl klid, ale po vstupu dovnitř jsem zjistil, že jsem si datum určitě nespletl.

V hospodě bylo už alespoň dvacet lidí, kteří se registrovali k pochodu, ať již pěšky nebo na běžkách. Pro zahřátí před startem a navození správné pohody si dávali čaj nebo grog, aby se jim lépe šlapalo.

Já jsem se tedy také zaregistroval na kratší vzdálenost a po zaplacení mírného poplatku jsem dostal mapu a mohl jsem vyrazit.
Přesunul jsem se domů a po převlečení do sportovního jsem nasadil běžky a vyjel.

Jel jsem k Liběcké stezce, po které jsem dojel až k mostu, kde jsem se musel proměnit na pěšího, ale hned na hrázi už jsem zase píchal do sněhu po staré vyjeté stopě od čtyřkolky.

Ta nám Sobíňovským projíždí trasu na Nové Ransko, Ždírec, Staré Ransko a dál na Řeku, Štíří důl, Radostín a dál až k Havlíčkově Borové.
V zmrzlé mlze jsem se někdy cítil až osamělý, jako když bych byl sám na světě, protože třeba na loukách pod Ždírcem nad Doubravou jsem nedohlédl ani na jednu stranu a stál jsem tam zcela sám samotinký.

Po další jízdě se najednou objevil obrys posedu, který zase zmizel v mlze, ale za další chvíli jsem už zahlédl otočku mého putování, která byla u Pobočenského rybníka.

Po otočení jsem zaregistroval mírné zlepšení počasí, začalo nesměle vykukovat sluníčko, a když jsem přijel pod Sobíňov, tak už to vypadalo se sluncem nadějně.

Zastavil jsem doma, osprchnul jsem se a šel jsem k organizátorům pro pamětní list.

To už za nádherného slunečního dne, který se z ranní zmrzlé mlhy krásně vyloupnul.

Pamětní list jsem dostal, zjistil jsem průběžné informace o účasti, prý nás navštívilo okolo sto osmdesáti účastníků a na závěr jsem si dal výbornou dršťkovou polévku s rohlíkem.

Tímto bych chtěl poděkovat organizátorům za krásně strávené dopoledne a jistě si zaslouží ocenění i majitel hospody pan Lazorčák s pomocníky za perfektní zázemí k této akci.

(vv)