Pokud se na celou věc podíváme selským rozumem, pak je logické, že práce má člověka uživit. Ze mzdy, kterou pobíráme, bychom měli zaplatit nájem, služby, sociální potřeby, uživit i děti, občas si dopřát trochu kultury a odložit něco málo na stará kolena. Jestli nás práce neuživí, nemá cenu do ní chodit.

Bohužel žijeme už více než 20 let ve společnosti, která si zvykla za práci neplatit, ale dávat mnohdy symbolickou almužnu. Rozdíl mezi mzdou a sociální dávkou by měl být takový, aby se člověku vyplatilo pracovat, a ne čekat doma na sociální podporu. Jestliže jsou u nás lidé, kteří pracují poctivě celý měsíc, ale po výplatě jsou téměř zralí na sociální příspěvek, pak není o čem diskutovat. Něco je špatně.

Krásné řeči o tom, že pracovat bychom měli proto, abychom si připadali společensky potřební, jsou směšné fráze, které nám nájem nezaplatí. Nemluvě o tom, že základní podmínkou rozjezdu ekonomiky jsou peníze v rukou obyvatelstva. Lidé bez peněz nemohou nakupovat, využívat služby, dát děti studovat… Bez financí z kapes občanů se zastaví obchod, služby, doprava, kultura. A těch pár tisíc lidí s nadprůměrnými příjmy v čele s poslanci a senátory nám tu státní ekonomiku asi nerozjede.