Právě tento spolek se rozhodl k originálnímu kroku. Uspořádal sbírku a za získané peníze nechal vyrobit kopii svatováclavské koruny pro dnes již šedesátiletého Karla Habsburka, který je vnukem posledního rakousko-uherského císaře Karla I. Podle Spolku pro obnovu Českého království by měl být Karel Habsburk českým panovníkem, pokud by se Česko stalo někdy monarchií.
Jak koruna vznikla a kdo je autorem? Ty kameny zřejmě nejsou pravé, to byste na ni musel mít pancéřový trezor.
Byla to občanská iniciativa. Peníze posílali dárci na transparentní účet. Korunu vyrobil za 300 tisíc specialista, umělec z Turnova, který je autorem kopie pražské svatováclavské koruny. Samozřejmě že tahle koruna není zlatá a kameny v ní nejsou pravé. To bychom se nedoplatili.
Kdy chcete korunu Karlu Habsburkovi předat?
Nejdřív jsme to chtěli 11. ledna, kdy měl Karel Habsburský narozeniny, jenže do toho přišel koronavirus. Samozřejmě že bych mohl jet sám do Rakouska, kde Karel Habsburský žije, a korunu mu předat, ale to by nemělo takový význam. Symbolika by se vytratila. Takže je v záloze jiný termín. Předběžně konec dubna, kdy se má v Praze konat setkání konventu řádu rytířů svatého Jiří, ale i tento termín je ohrožený, pokud výjimečný stav neskončí.
Věřte tomu, že hodně lidí dneska vůbec netuší kdo je Karel Habsburk.
Ze školy máme utkvělou představu, že Habsburkové vymřeli po první světové válce s Františkem Josefem prvním. Ale už nevíme, že tu byl ještě císař Karel první, který zemřel velmi mladý, ale jeho žena byla naživu ještě v osmdesátých letech. Jeho vnuk Karel Habsburský je jeho přímým potomkem, který by mohl být českým králem, kdyby se naše republika stala monarchií.
Říkáte, kdyby se naše republika stala monarchií, co by to pro nás znamenalo? Politicky, lidsky…
Já jsem monarchista realista. Vím moc dobře, že doba se hodně změnila a moderní monarchie, jako je třeba v Dánsku nebo Velké Británii už nemá se starým Rakouskem moc společného. Myslím, že nám hodně chybí stabilita a hrdost, kterou bychom mohli najít v návratu k tradicím. A chybí nám také řád. Samozřejmě ne ten vynucený násilím, ale řád lidsky přirozený, který člověk dodržuje sám ze své vůle, aby se za sebe nemusel stydět.
Myslíte, že Karel Habsburský by měl o českou korunu zájem a chtěl by být českým králem?
Nedávno se objevil Karel Habsburský v jedné naší komerční televizi. Řekl, že monarchie není aktuální téma, ale také vysvětlil, jaké je postavení monarchy. Že je to vlastně dědičná povinnost a služba, ze které se nelze jen tak vyvázat. Je to velká zodpovědnost a život ve zlaté kleci, kdy je panovník pod neustálým dohledem národa. Takže je neustále svázaný protokolem a přichází o vlastní svobodu a že on si není jistý, že by se chtěl vzdát momentální svobody, kterou má. Panovník musí být nestranný, nemůže být svázán s žádnou politickou stranou.
Taková aktivita jako je ta vaše budí pozornost. Už jste se setkal s nějakými reakcemi? Jaké byly?
Dost často negativní, ale každý člověk má právo na svůj názor. Myslím, že hodně těch negativ pramení z neznalosti a stereotypů, kdy nás ve škole učili, že Habsburkové zavinili první světovou válku a že Habsburkové Čechy po staletí jen utiskovali.
Současná doba corony je šílená, nikdo neví, co přijde zítra, myslíte, že bychom jako monarchie na tom byli lépe?
To nemohu jednoznačně říci. Kdybychom měli momentálně monarchii, nadávali bychom na ni třeba stejně, jako na premiéra. Já jsem sice premiérovi nefandil, ale to co se děje dneska mu nezávidím a nechtěl bych být na jeho místě.
Vy považujete za nejlepší období pro Čechy Rakousko-Uhersko, hodně lidí se naopak obrací do doby První republiky a říkají, že to byly pro nás zlaté časy.
První republiku si hodně lidí idealizuje. Byla to doba rozkvětu, kdy Češi něco znamenali. Vládly dobré způsoby, ale už se zapomíná, že tehdejší společnost byla ještě takříkajíc vycepovaná z období monarchie. Pak přišla druhá světová válka a po ní jiná generace s úplně jinými názory a postojem k životu.
V Evropě existuje hned několik států, kde mají monarchii. Myslíte, že tamní lidé jsou na tom lépe než my?
Monarchií je Velká Británie, Dánsko nebo Švédsko. Například korunovace nového krále je obrovská událost, která lidí stmelí a naplní určitou hrdostí. Když se královské rodině narodí potomek, stojí před porodnicí davy lidí, aby to miminko mohli vidět. Já si nepamatuji, že by při zvolení hlavy státu byly před pražským hradem davy. Postává tam jen pár lidí, turisté, zvědavci, pár prezidentových odpůrců nebo příznivců aby se mohli případně poprat mezi sebou.
Jenže není to přání návratu k monarchii spíš něco jako stýskání po starých časech, co se už nevrátí?
Asi je to pravda. Chybí nám ale bohužel vize. Obdivujeme jen momentálně moderní trendy. Stát by měl ale fungovat jako rodina, jenže rodiny se u nás rozpadají. Asi to tak je vždycky že ta starší generace nechápe dost dobře hodnoty generace mladší a minulost vidí mnohem růžovější, než byla.
Když vás tak poslouchám, říkám si, jestli jste se nenarodil ve špatné době. Nemáte občas ten pocit? Dovedu si vás představit jako vesnického rychtáře z doby F.L. Věka.
Kdybych si mohl vybrat ve kterém století se narodím, tak by to byl asi přelom 18. až 19. století. Skončilo nevolnictví, začalo se rozvíjet podnikání, umění, věda a kultura.
Jste členem Spolku pro obnovu Českého království. Kolik má členů a čím se zabývá?
Spolek pro obnovu Českého království má tři členy. Já jsem také členem spolku Koruna česká, kdy je těch členů mnohem víc. Nechodíme rozhodně na schůzky v historických kostýmech. Jsme skrz naskrz moderní spolek, který chce lidem vysvětlit, že monarchie nepatří do pohádek, ale je to státní zřízení, které by mohlo dobře fungovat.
Staré Rakousko Uhersko už to ale nikdy nebude.
Tak to rozhodně ne. A už vůbec se nechceme vracet někam do doby Přemyslovců. Monarchie by byla normální demokratický stát, jen bychom si místo prezidenta volili krále. Ten by pocházel z dědičného panovnického rodu. Ten rod by měl za úkol zemi spravovat a starat se o její rozvoj.
Mluvil jste o Karlu Habsburském, potkal jste ho někdy osobně?
Zatím jsem ho ještě nepotkal, ale rád bych. Komunikuji s jeho osobním pobočníkem pro Českou republiku.
Máte velké znalosti historie a je to viditelně váš velký koníček. Provozujete v obci skanzen, věnujete se lidovým zvykům. Kde se ten zájem vzal?
Já pocházím ze selské rodiny, která měla v obci svou dlouhou tradici. Historií jsem se začal intenzivně zabývat až po vojně. Ale konkrétně monarchie mě zajímala už jako kluka. Ve škole nás učili o období monarchie, především o vládě Habsburků jako o době temna. Takže s obdobím monarchie jsme se vlastně nevypořádali dodnes. My jsme se aspoň v Pohledi s obdobím monarchie vyrovnali tak, že jsme před několika lety na návsi odhalili bustu císaře Františka Josefa I. ke stému výročí jeho úmrtí. Je to první nový pomník Františka Josefa I. v Čechách po sto letech.