Pojďme hned na úvod čtenářům vysvětlit, co to vlastně překážkový závod je.

Není to klasický překážkový závod, kde by se běhalo po oválu přes překážky. Je to běh spojený se zátěží nejen na nohy, ale i na ruce. Na závodníky čekají překážky typu kladiny, nošení břemen, plazení v bahně, aby měl člověk komplexní zátěž celého těla. Dá se říct, že jde i o zátěž psychickou, protože ne každému se chce studené vody nebo do bahna.

Jdou do toho i ženy?

Jde do toho úplně každý. Závodí i lidé starší šedesáti let. Třeba na našem závodu byl loni jednašedesátiletý pán a letos do toho jde znovu, takže se mu to asi líbilo. Nejsou žádná omezení a může to zkusit každý, kdo si myslí, že to zvládne. Jdou do toho třeba i páry nebo týmy.

Monkey Race Skuhrov loni obohatil nabídku překážkových závodů na Vysočině. Chybělo tady podle vás něco takového?

Všiml jsem si, že koncem loňských letních prázdnin přibyly i další překážkové běhy, ale Monkey Race Skuhrov byl prvním překážkovým během na Havlíčkobrodsku. Myslím si, že tady určitě něco takového chybělo. Já když jsem začal běhat, tak mi docela vadilo, že jsem musel na závody dojíždět. Nejvíc mě mrzelo to, že spoustu lidí od závodění odrazovaly i finance, protože většina startovného začíná na tisícovce a končí na dva a půl tisících. Chtěl jsem udělat závod pro lidi, kteří mají tyto argumenty, aby si to zkusili tady za málo peněz a relativně blízko. I když teď už nám do závodu přibývají i lidé z Plzně nebo z Prahy, za což jsme moc rádi.

Takže je to u vás levnější?

Určitě. Já to chci stavět tak, aby byl závod dostupný všem a aby se lidé, kteří to chtějí zkusit, nemohli vymlouvat na finance.

Proč právě ve Skuhrově?

Protože odtud pocházím a je tam spousta skvělých lidí. Jsme parta dobrovolných hasičů, kteří mají chuť podílet se na organizaci závodu. Na tu je potřeba padesát šedesát lidí, a to jak kvůli překážkám, tak organizaci celkově. Fakt, že tam takoví lidé jsou a ztotožňují se s myšlenkou ostatní rozběhat, byl hlavním kritériem.

Bylo složité dát dohromady takto velký tým?

Hned, jak jsem přišel s myšlenkou, že bych chtěl uspořádat překážkový závod, se pro to ostatní nadchli. Dělali jsme brigády na tvorbu překážek, na přípravu trati a složité to opravdu nebylo. Postupně se pro Monkey Race nadchla celá obec. Pomáhali nám i lidé, kteří nejsou hasiči.

Nebál jste se, že o závod nebude zájem?

Bál jsem se hodně. Byla to taková myšlenka „Zkusíme to a uvidíme“. Říkal jsem, když na první ročník přijde padesát šedesát lidí, budu rád a když to bude víc, budu nadšený. A nakonec se na trať vydalo přes sto lidí, takže to pro mě byla obrovská motivace v závodu pokračovat.

Je stejný zájem i letos?

V letošním roce už máme zaregistrovaných přes dvě stě dospělých a nově jsme zřídili i kategorii pro děti, ve které máme osmdesát závodníků. Takže oba závody jsou už naplněné a registrace uzavřené. Máme i pár náhradníků, kteří se přihlásili, že by běželi, kdyby někdo odřekl. To mě opravdu těší.

Plnou kapacitu jste hlásili už koncem března. Neuvažovali jste o jejím navýšení?

Chvíli jsem o tom přemýšlel, ale myslím si, že pro Skuhrov je tento počet závodníků ideální. Jednak kvůli parkování, ale i kvůli tomu, aby byl náš závod pořád rodinný a ne moc komerční. Nechceme, aby lidé přijeli, odzávodili a odjeli. Naopak chceme, aby i chvilku poseděli, popovídali si. Navyšovat kapacitu proto už nebudeme, ale zájem lidí nás překvapil a určitě chceme závod do budoucna rozvíjet.

A co přidat nějaký závod?

Ta myšlenka tu je, ale tím, že jsme letos přidali dětský závod, tak to v dohledné době zatím neplánujeme. Uvažovali jsme o jednom závodě na přelomu jara a léta a o druhém na podzim, popřípadě by byl zajímavý i zimní závod. Je to ale spousta práce, takže zatím to jsou jen myšlenky. Uvidíme, co přinese letošní ročník.

Zaujala mě myšlenka zimního závodu. Jak by to probíhalo?

Co jsem zvyklý běhat seriál Gladiator, tak na zimním závodu je méně vody, ale jinak jsou překážky vesměs podobné. Jen trať je trochu kratší.

Když jsme u překážek, co všechno na závodníky při závodě vlastně čeká?

Čekají na ně, jak překážky na stabilitu, tak na sílu, ale i plazení v bahně nebo třeba brodění vodou. Snažíme se překážky neustále obměňovat nebo vymýšlet nové, takže se závodníci mohou těšit i na překážky, které loni nebyly. Zároveň se je snažíme rozvíjet i tak, že když k ní doběhnou naráz třeba čtyři závodníci, tak aby ji mohli plnit naráz. Protože nikdo nechce doběhnout a čekat. Většinu nových překážek ještě před závodem představujeme na našem Facebooku, aby závodníci věděli, do čeho jdou.

Můžete být při jejich popisu malinko konkrétnější?

Zajímavá překážka je například plazení se v bahně pod ostnatým drátem, což je atraktivní i pro diváky. Baví je, jak se závodníci v bahně plácají. (smích) Pak tam máme například zvedání sudu do úrovně prsou, nošení pneumatik nebo přecházení kladiny. Využíváme i skuhrovské koupaliště. Nově teď budeme mít překážku nazvanou totem, která má v sobě díry, do kterých se zabodávají kolíky a tímto stylem se leze nahoru. Myslím, že ta bude pro všechny celkem těžká.

Zmínil jste dětský závod. V čem se liší dětský závod od dospěláckého?

Dětský závod má méně překážek, jsou přizpůsobené dětem, a je kratší. Na rozdíl od dospěláckého, který měří šest a půl kilometru, má jen kilometr a půl. Je pro děti od tří do patnácti let a adekvátně věku jsou rozložené váhy, které děti budou muset přenášet. Chceme, aby si to užily se vším všudy, takže nebude chybět ani bahno. Rodiče to neslyší rádi, ale děti to baví a je to pro ně velké lákadlo. (smích)

Jak vás vůbec napadlo dělat závody pro děti?

Je to něco navíc a v podstatě takové doplnění hlavního závodu. Chceme, aby děti sportovaly, a chceme jim ukázat, že tady ta možnost je a mohou si ten závod užít. Každé dítko dostane medaili, takže si ze závodu i něco odnesou.

Budete v hlavním závodu nějak měnit trať nebo překážky oproti loňsku?

Trať je upravená, je delší než loni. Co se týče překážek, některé jsme upravili a jiné jsme dělali úplně nové, aby to závodníky nenudilo. Jestliže chceme přilákat i závodníky, kteří už Monkey Race běželi, tak ta trať musí vypadat jinak, aby to pro ně bylo zajímavé a nebylo to pořád o tom samém. Pořád je co vymýšlet a co vylepšovat.

Kde berete inspiraci?

Právě na ostatních závodech jako je Gladiátor nebo Spartan. Ale vymýšlíme i vlastní, ne že bychom je jen kopírovali, to v žádném případě. Je ale těžké vymýšlet pořád něco nového, co ještě nikde nebylo. Pořád je to o tom, že musí něco přenést nebo udržet stabilitu.

Co je takového ryze skuhrovského?

Neviděl jsem nikde například zmiňovaný totem. A tím, že jsme hasiči, tak máme i hasičskou bariéru a hasičskou kladinu, kterou jinde nepoužívají.

Takže jste aktivním závodníkem na Spartan Race nebo Gladiator Race?

Začal jsem před dvěma roky a kdykoliv je čas, tak se snažím na nějaký závod vyrazit a zkusit svoje limity. Zatím mě to baví a pořád na sobě mám co zlepšovat.

Jak jste se k tomu dostal?

Kamarádka tyto závody běhala a říkala, jak je to skvělé. Tak jsem si řekl, že to také zkusím. Hned první závod mě nadchl a chtěl jsem na další. Začal jsem častěji trénovat a chtěl jsem být lepší a lepší, tak jsem začal objíždět závody v okolí a nabíral zkušenosti.

Máte nějakou laťku, které byste chtěl dotáhnout?

Laťky určitě jsou. Pro mě je každé zlepšení malé vítězství a každý závod, který doběhnu, je radost. Samozřejmě ale chci dobíhat v první padesátce a neustále se každým závodem zlepšovat.

A daří se vám to, být v první padesátce?

Musím zaklepat, ale zatím daří. Samozřejmě vyhrát ten závod by byl můj největší sen, ale na to je potřeba trénovat úplně jinak.