Mezi stovkami exponátů lidé uvidí Edisonovu žárovku, vypínače, pojistky, jističe, měřicí přístroje, ale i dobové dokumenty a energetické mapy, prvorepubliková elektrická kamna, žehličky a vybavení, které používali elektrikáři při namáhavé práci v terénu. Návštěvy muzea se nemusejí bát ani lidé, kteří se v technice moc nevyznají. Poutavý výklad průvodce Bohumila Pavlase je tímto oborem bezpečně provede od počátků elektrifikace až po současnost.

„Dělám to už deset let. No, ale je to můj koníček, mně to nevadí. Pokud mám čas, každému vyhovím," řekl Pavlas. Láska k oboru stojí i za vznikem muzea, které provozuje Česká energetická společnost. V Havlíčkově Brodě má kolem 70 členů. „To jsou všichni elektrikáři nebo lidé z podobných oborů po okrese. Každý, co kde měl, tak snášel," přiblížil Pavlas původ exponátů. I dnes občas najde za dveřmi pár starých kusů.

Elektřinu využívali jako první mlynáři

Muzeum se otevírá na požádání. Často přicházejí žáci základních škol a průmyslovek. Podle Pavlase si díky pohledu do historie mohou uvědomit to, že elektřina není taková samozřejmost, za jakou ji pokládají.

S využíváním elektřiny začínali v kraji pokrokoví mlynáři a pilaři. První elektrárna v okolí někdejšího Německého Brodu vznikla v okrouhlickém mlýně. Brodská radnice se do elektrifikace moc nehrnula. „V roce 1904 tady postavili továrnu na svítiplyn, smradlavej, bouchavej. To tu elektrifikaci města značně oddálilo," podotkl Pavlas. Došlo na ni až v roce 1924.

Nejrychlejší rozvoj energetiky byl v letech 1920 až 1933; do některých samot se ale proud dostal až po druhé světové válce. „Ještě když jsem se začal učit v roce 1948, tak jsme na Šumavě dělali celé vesnice, kde nebyla elektrická energie," poznamenal průvodce.

Pavlasovi učarovala energetika už v mládí, kdy do jeho rodného Krasoňova chodili elektrikáři na opravy. Vyučil se v Českých Budějovicích a pak vystudoval průmyslovou školu. Celý život také v oboru pracoval, naposled jako provozní technik. „A bavilo mě to, i když jsem prožil ledasco v tom řemesle. Venku a za každého počasí, někdy to nebyla sranda. Ani dneska není, ale podmínky už mají lepší," řekl.

V muzeu jsou k vidění třeba dřevěné lyže a stará kola, na kterých jezdili elektrikáři k opravám. Jsou tam i stupačky, s nimiž lezli na dřevěné stožáry. Jeden z panelů zabírají barevné plakáty z roku 1933 varující před úrazem elektrickým proudem. Průvodce u nich návštěvníky upozorňuje, že ta varování platí dodnes. „Elektřina je dobrý služebník, ale špatný pán," uzavřel.

Věra Stejskalová