Co bude dál? Ervín Hausvater je předseda Českomoravské myslivecké jednoty Okresního mysliveckého spolku Havlíčkův Brod. Spolek má asi osm stovek členů. „Dneska slavíme v Rozsochatci sto let české myslivosti, ale je otázka, co nás čeká,“ povzdechne si předseda.
To, co mu dělá starosti, je příprava nového zákona o myslivosti z dílny Ministerstva zemědělství. „Je ve stavu zrodu, ale bojím se, jak dopadne. Podílí se na něm jen minimum odborníků. Převažují politické zájmy, různá lobby a pověstná lidová tvořivost,“ konstatuje Hausvater.
Nový zákon obsahuje podle Hausvatera několik nesmyslů. Třeba snaha zmenšit výrazně minimální honitbu mysliveckých spolků. „To nám ztíží péči o lesy a zvěř. Dojde-li ke zmenšení minimální výměry vlastních honiteb z pěti set na 250 hektarů, pokusí se zřejmě všichni soukromí vlastníci, kteří budou moci, své honitby z těch stávajících oddělit. Dá se očekávat i nárůst sporů včetně soudních. Dalším výsledkem bude další navýšení zlé krve mezi vlastníky a myslivci. V mnoha zasažených honitbách nejspíš dojde k omezení či zastavení výkonu myslivosti ,“ zdůrazňuje myslivec.
Myslivecké slavnosti přivedly do Rozsochatce stovky lidí z celého okresu. „Museli jsme jet. Jednak máme myslivce v rodině a pak děti slyšely, že tady bude spousta zábavy a přehlídka psů. Obě jsou do psů blázni. Nelitujeme, myslivcům se to opravdu povedlo," říká Tomáš Sedláček z Chotěboře.
Láska na celý život
Luboš Havlíček a jeho syn Jiří jsou členy mysliveckého spolku ve Ždírci nad Doubravou. Spolek ve Ždírci má honitbu o rozloze asi devět set hektarů a patnáct členů. „Z toho je aktivní tak čtvrtina,“ dodává Luboš Havlíček. Myslivcem se stal asi před dvaceti lety. „Vlastně to bylo už na základní škole. Když mi bylo osm, chodil jsem do mysliveckého kroužku. Vedl mě k tomu děda. Měl rád přírodu, stejně jako já. To ticho a lesní klid,“ vysvětluje Havlíček.
Lásku k myslivosti po něm zdědili oba synové. Myslivost je podle rodiny Havlíčkových hlavně práce. Přikrmování zvěře, ochrana porostů a bohužel i občasné výtky ze strany ochránců přírody, kteří považují myslivce jen za vrahy zvířat.
Podle syna Luboše Havlíčka Jiřího je myslivost krásný koníček, ale náročný a leze do peněz. Příprava je náročná. „Dva roky v kurzu adeptů. Budoucí myslivec se učí znát historii a tradice myslivosti, hlavně myslivecké právo. Pak i biologii a život zvířat. Myslivec musí být poloviční veterinář, aby poznal nemocný kus,“ popisuje Jiří Havlíček náročnou cestu příštího nositele zelené kamizolky.
play_fill
Budoucí myslivec studuje na vlastní náklady. Musí si zaplatit sám i zbrojní průkaz. U náročných závěrečných zkoušek ale často propadne až čtvrtina uchazečů. Když složí zkoušky, stane se členem spolku, kde je určitou zkušební dobu na pozorování. „Aby se ukázalo, že má o myslivost skutečný zájem a nedělá to třeba jen kvůli rodinné tradici,“ vysvětluje Jiří Havlíček, vlastním povoláním učitel. On i jeho otec Luboš považují, stejně jako předseda brodského spolku Hausvater, novelu zákona o myslivosti za nesmysl.
