Vtom přijíždí T-34, železný kolos, který všechno vyřeší. „Ten je ale velký!“ nadšením svítí oči malému klukovi, který se zatajeným dechem scénu jako z hollywoodského „akčáku“ pozoruje. „Víš, Honzíku, to je tank, který nám vyhrál válku,“ usměrňuje synka jeho tatínek.

Sovětský T-34 je skutečná rarita. Kromě toho, že byl v Chotěboři poprvé, je to zároveň jediný tank této řady v republice, jež je pojízdný a bojeschopný. Není se proto čemu divit, že hlavně u nejmenších vzbudil velkou pozornost.

Bitva končí, vítězství je naše – oddechl si přihlížející dav lidí. Tradičně, no opět originálně si v sobotu v Chotěboři připomněli 75 let od skončení druhé světové války. Scéna, která se na nádraží odehrála, vychází ze skutečných událostí.

Z Vojnova Městce, kde jsou na výletě, dorazili do Chotěboře manželé Novotní. Pana Bohumila zaujal raritní tank. „V roce 1967 jsme se na něm učili na vojně jezdit,“ pátrá v paměti. „I dnes bych si jej troufl řídit. To se nezapomíná,“ usmívá se.

Kromě akční podívané byly na nádraží k vidění i dva historické vláčky. Prasátko a Hurvínek, jak jim železničáři přezdívají, po celé odpoledne rozvážely zájemce. Unikátní je zejména Prasátko, které patří k nejstarším pracovním lokomotivám v zemi. Vyrobili jej v roce 1962 a ještě donedávna bylo nepojízdné. „Zhruba patnáct let vláček nejezdil,“ upřesňuje Stanislav Pavlíček za Spolek přátel železnic, který se spolu s kulturní organizací města, CEKUS, na akci podílel. Společně s kolegy jej dali dohromady a uvedli do provozu. „Pár brigád jsme tomu dali,“ podotýká s úsměvem.

Ale ani Hurvínek pozornosti neunikl. Kultovní hláška „nezastavujem, máme zpoždění“ z komedie Slunce, seno… zněla právě z vlaku tohoto typu.