Vášnivý houbař uprostřed týdne našel větší množství lišek obecných a muchomůrek šedivek.  Všechny lišky jsou bezpečně jedlé, byť hůře stravitelné, muchomůrku šedivku houbařská literatura rovněž označuje za jedlou, ale u jejího sběru nabádá k maximální opatrnosti, houba se totiž ráda plete s muchomůrkou tygrovanou (panterovou).  Muchomůrka tygrovaná je prudce až smrtelně jedovatá, latentní doba otravy je velmi krátká.

Chování vzrušeného primitiva

„Při otravě se během 30 minut až tří hodin po jídle dostavuje nevolnost, zvracení, bolesti hlavy, bušení srdce, zorničky jsou trvale rozšířené, stav nemocného připomíná opojení alkoholem, což je dáno tím, že muchomůrka obsahuje i halucinogenní látky. Poté pacient upadá do bezvědomí, z něhož se občas budí, má halucinace, nakonec upadne do hlubokého spánku," varuje šéfredaktor časopisu Svět hub a člen České vědecké společnoti pro mykologii, Michal Mišík, v publikaci Atlas hub, 101 druhů, které musíte znát.

Obdobně Vladimír Chaloupka ve své knize Houby v kuchyni popisuje typické příznaky otravy muchomůrkou tygrovanou: pocení, slinění, slzení, zvracení a průjmy, otrávený má třesavku a pocit zimy, špatně vidí a jeho stav se podobá alkoholovému opojení, chová se jako „vzrušený primitiv", upadá do mdlob a po probuzení z tvrdého spánku si na nic nevzpomene.

Jaroslav Líbal však soudí, že obavy z tragické záměny šedivky a panterky jsou při podrobném prozkoumání obou hub zbytečné.
Rozlišovacím znamením je, že šedivka má rýhovaný prsten, zatímco prsten panterky bývá nepravidelně potrhaný, blanitý, nerýhovanýa často až pomíjivý. A hlavně – okraj klobouku jedlé muchomůrky šedivky je znatelně rýhovaný.

Líbal odmítá i názor, že šedivka nepatří mezi kulinářské speciality, prý pro příliš zemitou chuť. „Nohu odkrojím a líc klobouku nožíkem zcela svléknu, jde to lehce, posolím, posypu drceným kmínem a po obou stranách na oleji smažím tak dlouho, až je povrch dostatečně křupavý, podle mého soudu jde o lahůdku," uvádí houbařský labužník.

Z hřibů na Přibyslavsku chvíli místy rostly jen kolodějové a kováři, kteří se objevují už v květnu. Oba vyžadují důkladnou tepelnou úpravu, při nedostatečném uvaření mohou způsobit gastrointestinální obtíže. Ostatní hřiby se ještě kvůli suchu neobjevili, netrpěliví houbaři věří, že po nedávných deštích začnou konečně růst.

Ivo Havlík