„Smrt nesem ze vsi, nové jaro do vsi," zanotoval na úvod tradiční lidový popěvek folklorní soubor Škubánek ze Světlé nad Sázavou. Poté následovala obchůzka po návsi s řehtačkami a velikonočními kraslicemi. Ale už nejméně hodinu před oficiálním zahájením prohlídky statku se v sobotu ráno u jeho brány shromáždily davy návštěvníků. Ty přivítal starosta Jindřich Holub v kroji venkovského rychtáře. Program pokračoval pásmem jarních zvyků a obyčejů, programem pro děti a ukázkami řemesel.

Michalův statek je už přes rok národní kulturní památkou. Podle starosty Holuba se tak stalo z iniciativy Oddělení památkové péče Kraje Vysočina. Národní kulturní památky prohlašuje a schvaluje dle zákona o státní památkové péči svým nařízením vláda. Rada Kraje Vysočina navíc na svém březnovém jednání letos doporučila ke schválení krajskému zastupitelstvu udělit Jindřichu Holubovi titul Mistr tradiční rukodělné výroby.

Jindřich Holub, který si rychtářský kroj nechal ušít na zakázku, zval návštěvníky do obytné světnice selského stavení. Ta byla vyzdobena velkým prostřeným stolem, tak jak to v chalupě bývalo o Velikonocích za časů našich předků, zhruba v době, kdy v českých zemích došlo ke zrušení roboty. Ve světnici popsal Holub návštěvníkům pokrmy, které nesměly ve svátečních dnech na stole chybět. „Musel tam být vrkoč, pečený z kynutého těsta a zdobený vrbovými proutky a malovanými vajíčky, symboly z Bible. Na velikonočním stole byl samozřejmě čerstvý chléb, beránek z třeného těsta a velikonoční hlavička, nádivka svým složením symbolizující naději na nový život a dobrou úrodu v nadcházejícím roce," vysvětlil Holub.

Na Michalově statku se zastavil čas. O víkendu tam na lidi dýchl duch staročeských Velikonoc. Zdroj: Deník/Štěpánka Saadouni

Ve skanzenu byly i letos k vidění ukázky tradičních řemesel. Klubka ručně předené různobarevné ovčí vlny na pletení nabízela Martina Tyna Doležalová z Ledečska. „Je to vlna z našich vlastních ovcí. Barvíme ji přírodními produkty. Zlatobýlem, šeříkem, šťávou z červené řepy. Průmyslové barvy se u nás doma velké oblibě netěší," prozradila Doležalová.

Ukázky košíkářského řemesla a pletení pomlázek předváděl Pavel Bártl z Havlíčkova Brodu. „První pomlázku jsem se naučil plést ve třinácti letech, naučil mě to nevlastní otec. Intenzivně jsem se košíkářství a pletení pomlázek začal věnovat před dvaceti lety, kdy jsem se přestěhoval do města a venkov mi chyběl," svěřil se pan Pavel. Na jaře plete pomlázky, v zimě ošatky ze slámy.

#clanek| 3215532#

Starosta Holub sám doma prý žádné velikonoční zvyky nedodržuje. „Bývám za celý víkend už poněkud vyčerpaný, protože statkem projde za dva dny až tři tisícovky návštěvníků. Ale dodržuji například tradici Velkého pátku, který se stal po dlouhé době opět státním svátkem. Na Velký pátek se dříve nepracovalo, proto se na Velký pátek ani v Pohledi nepracuje. Zaměstnanci obecního úřadu mají volno," dodal starosta.

Originální podoba

Právě starostovi Jindřichu Holubovi mohou být příznivci lidových tradic vděční za to, že se historický Michalův statek zachoval ve své originální podobě. Holub je velkým znalcem lidových tradic, vystupuje i s folklorním souborem Škubánek. Jeho rod žije v Pohledi už 400 let. Staré časy měly podle jeho názoru určitě něco do sebe – byť ideální asi nebyly. „Lidé neměli lehký život a měli hodně starostí, ovšem ta doba byla v mnohém jiná. V současnosti se dá říci, že po materiální stránce se lidé mají dobře jako nikdy, ale bohužel morálka upadá. Pravidla slušnosti a pravidla vůbec se nedodržují. Přitom, i když vypustíte ovce z ohrady, potřebují vědět, odkud a kam smějí jít," odpoví starosta Holub na otázku, zda by v době našich předků chtěl žít a jestli by se v ní mohl dnešní člověk cítit šťastný.

Michalův statek je starý zhruba čtyři stovky let. Dnes si mohou návštěvníci skanzenu prohlédnout selskou sednici, špejchar, maštal, vejminek, hospodu, či domek pro bezzemka. „Díky dotacím z místní akční skupiny Habersko se nám snad podaří opravit další část vejminku. Domek pro bezzemka chceme v budoucnu strhnout a prostranství nějak vhodně upravit. Domek je vlhký a rozpadá se," dodal na vysvětlenou starosta.

Originální hospoda vznikla v době, kdy starosta Holub ještě neměl v plánu, že by chtěl v Pohledi skanzen zřizovat. Hospoda je historicky dokonalá. Nechybějí v ní kachlová kamna, dřevěný stůl a lavice. Na návštěvníky přísně shlíží ze zdi obraz císaře pána Františka Josefa I.
Právě hospodu, kterou dnes obdivují návštěvníci z celé republiky, přijímali zpočátku místní usedlíci s rozpaky a starostovi domlouvali, aby šel s dobou, místo toho, aby se vracel do středověku. Jenže to Jindřich Holub nerad slyší. „Vesnice se samozřejmě musí rozvíjet, ale to přece neznamená, že všechno historické musí zaniknout. Dnes už venkovan nechce mít s vesnickým životem nic společného. Stává se spíš rekreantem, který ztratil vztah k původním hodnotám. Pro sedláka bylo dřív pole to nejcennější, co měl, dnes majitelé pole prodávají, dobrá půda tak končí někdy u spekulantů jako stavební pozemek," povzdechne si starosta.

Celý skanzen vznikl zhruba před sedmnácti lety, kdy starosta Holub dostal nápad nechat vykoupit od původních vlastníků, rodiny Michalovy, opuštěný chátrající statek. K nápadu otevřít v Pohledi skanzen přivedla starostu návštěva ředitele jednoho z nejznámějších skanzenů na Veselém Kopci.

Opravy usedlosti trvaly čtyři roky, za pomoci státních dotací a Fondu regionálního rozvoje. Rodina Holubových na úpravách statku pracovala zadarmo. Náklady na rekonstrukci statku činily přes milion korun. Zařízení a vybavení venkovské usedlosti starosta vypůjčil z muzea, několik kousků je původních, část zařízení věnovali i dobrovolní dárci.