„Kostel je od května 1958 nemovitá kulturní památka. Zároveň je v archeologicky zajímavém území, jehož historie sahá minimálně k polovině 14. století,“ vysvětlil Pavel Macků z Národního památkového ústavu v Telči, který zde prováděl odborný dozor.

Výkop který měl kostelní zdi odvlhčit, sahal asi do hloubky 80 centimetrů od povrchu a 40 centimetrů od zdi kostela podél západní strany sakristie, severní a západní strany lodi kostela. Součástí areálu kolem kostela je hřbitov.

Středověké hřbitovy vypadaly podle Pavla Macků jinak než dnes. „Byly ohrazeny zdí. Ovšem samotné hroby bývaly označeny málokdy. Pokud ano, pak jen občas jednoduchým dřevěným křížem či kamenným náhrobkem,“ vysvětlil Pavel Macků. Ideálním místem, kde chtěl středověký člověk na hřbitově spočinout, bylo kněžiště s oltářem, popřípadě co nejblíže k němu.

Pohřeb v kostelích byl však většinou dopřán jen dárcům kostela či zde kněžím. Prostí lidé byli pohřbívání okolo kostela na prkně, v rubáši či rakvích. Odborníci chystají v Loukově další průzkum.