Ani ten nejmenší papírek na chodníku mu neujde.V takzvané první linii v době koronavirové nákazy nejsou jen lékaři, zdravotní sestry a prodavačky. Jsou to i stovky zaměstnanců technických služeb, kteří se starají o čistotu měst a denně se potkávají s nákazou. Vyvážejí popelnice, čistí odpadkové koše a zametají ulice. Bez nich by se každé město brzy stalo jedním velkým smetištěm.

Jedinou zbraní proti nákaze je pro Oldřicha Giňu, který pracuje u Technických služeb v Havlíčkově Brodě rouška, rukavice, na šatně láhev s dezinfekcí.

„Samozřejmě používám roušku, rukavice, šatny nám každý den dezinfikují. Ale i tak se přiznám, že mám občas obavy. Taková nemoc tady nikdy nebyla. Já mám rodinu o kterou se starám. Ta rodina se o mě bojí, protože venku člověk neví kdy a jak se může nakazit. Zvlášť při téhle práci. Jste od rána mezi lidmi a pořád v kontaktu s odpadem,“ říká Oldřich Giňa. Jak dodává, mrzí ho, že někteří obyvatelé Havlíčkova Brodu bezpečnostní nařízení podceňují.

„Hlavně mladí, chovají se, jako kdyby jim to bylo jedno. Chodí bez roušek a mají z toho zřejmě legraci. Když pak dostanou pokutu, je to myslím, po zásluze. Ano za takové chování by pokuta být měla, je to bezohlednost vůči ostatním,“ konstatuje Giňa. Jak dodává, v současné době, kdy je venku daleko méně lidí než dřív je také v ulicích méně nepořádku.

„Na chodnících je teď daleko menší bordel, to je pravda. Jindy je to mnohem horší, protože lidé asi nevidí ty odpadkové koše na každém rohu a co mají v ruce jednoduše hodí na zem, protože on to po nich někdo uklidí,“ povzdechne si Oldřich Giňa.

Odpadu na zemi je možná méně, ale u popelnic a kontejnerů je v téhle době naopak plno. Kvůli zavření sběrných dvorů tam skončila většina odpadu která do popelnic a kontejnerů vůbec nepatří, takže popeláři mají práce dvakrát tolik.