Přitom před sto lety trval jeden pár bot ševci třeba i dva dny. A co takový truhlář, šindelář, holič, kovář nebo rolník? Spoustu zajímavostí se zájemci dozví v pondělí 18. ledna od šestnácti hodin v podkroví Knihovny Ignáta Herrmanna v Chotěboři, kam dorazí vyprávět Jaroslav Stehno z Vepříkova. Ten něco z nich prozradil už nyní.

Dříve jste učil na střední škole. Proč jste se začal zajímat o stará řemesla?
To bylo v době, kdy jsem začal s pracemi na expozici ve Stodole krásných krámů, která je právě na řemesla a život našich předků zaměřena. Jinak mohu říci, že si hodně pamatuji z dětství na vesnici a z návštěv některých muzeí.

O čem budete mluvit?
Dohodli jsme se s paní ředitelkou knihovny na tom, že se zaměřím na taková základní řemesla – švec, kovář, řemesla zaměřená na práci se dřevem, a dále třeba holiče, rolníka v době žní… Podnětem přednášky bylo, že jsme na podzim půjčovali do knihovny nějaké nářadí ze starých řemesel, co máme ve stodole, pro stejnou akci pro děti. Nyní ho využijeme i při přednášce pro dospělé.

A jak hluboko do historie se hodláte vypravit?
Spíše se budu zabývat novější historií, ta mě také osobně víc zajímá. Samozřejmě se ale budu snažit říct něco i o důvodech a podnětech vzniku toho kterého řemesla.

Jste iniciátorem a průvodcem Stodoly krásných krámů ve Vepříkově. Ta je starých řemesel a nástrojů. Přibližte prosím trochu její historii.
To není zcela přesné, iniciátorem Stodoly je moje manželka. Já říkám, že tu jsem jenom jako výrobní středisko: přenes, přibij, očisti a podobně. Je pravda, že ve stodole provázím. To je asi tím, že mi nedělá problémy mluvit. A co se týká stodoly, tak jsme v hasičárně začali v roce 2008 výstavou věcí, které měla sebrané manželka, a na Vánoce 2009 jsme už otvírali expozici v obecní stodole. Ročně ji vidí necelá tisícovka lidí, celkem přes pěti tisíc návštěvníků.

Kde jste exponáty získávali?
Věci celý život sbírala manželka po smetištích nebo od známých. Když jsme začali expozici tvořit, přinášeli další věci lidé z Vepříkova – vzpomněli si, co mají na půdě. 
A také je nosili lidé, kteří stodolu navštívili po jejím otevření. Expozici sestavila manželka, a stále ji doplňuje o různé postavy a doplňky, jako například dřevěného koně, prase a podobně.

Hana Tonarová