Dneska už mu procházky po lese zdraví nedovoluje, ale srší duševní aktivitou. Stále se o myslivost zajímá a žádné novinky mu neuniknou. Oslavy sto let od založení České myslivecké jednoty na zámku v Rozsochatci si v sobotu nemohl nechat ujít. Český myslivecký spolek je jen o pět le starší než on sám. „K myslivosti mě přivedla láska k přírodě. Myslivecké zkoušky jsem skládal v roce 1946 tehdy ještě v Německém Brodě. Po nich jsem se teprve stal oficiálně myslivcem,“ vzpomíná Jaroslav Petrů, který ve spolku v Havlíčkově Brodě zastával víc jak dvacet let funkci předsedy.
Nikdy nebyl takříkajíc myslivcem z povolání. „Jsem vyučený mědikovec, pracoval jsem se stroji. Myslivost jsem měl vždycky jen jako nádherného koníčka. Není to ale jen koníček. Je to poslání,“ zdůrazňuje.
Jaroslav Petrů měl celý život na myslivosti nejraději časné procházky po lese, denní a noční pozorování zvěře, ticho a klid v přírodě. „Střílel jsem minimálně, jenom občas nemocné kusy. Myslivost vůbec není o střílení, ale je to práce a zase práce i velká starost o les. V zimě jsme každý rok přikrmovali zvěř. Ještě teď pravidelně sušíme doma na chalupě u lesa zbytky chleba,“ vysvětluje zkušený myslivec.
Politika v myslivosti
Kromě toho, že byl dlouholetým předsedou mysliveckého spolku, vyučoval i mladé adepty. „Konkrétně myslivecké právo. Každý myslivec i když přijde do lesa jen občas, musí znát zákony,“ zdůrazňuje.
Jeho zájem o les a myslivost doma už nikdo nezdědil. Jaroslav Petrů dneska sleduje se smutkem, jak moc se změnila současná myslivost a hlavně vztah lidí k přírodě. „Do myslivosti se plete politika a různé osobní zájmy. Zkušení myslivci stárnou, mladých je málo. Les je už nezajímá. Do přírody se od počítače špatně chodí,“ dodává s úsměvem.
Když mu bylo devadesát let, odnesl si ze slavnosti na zámku Hluboká za dlouholetou prospěšnou činnost v řadách mysliveckého spolku a péči o přírodu zvláštní čestné uznání.