Oficiální název družstva zněl: Stavební družstvo dělnických, úřednických a rodinných domků v Německém Brodě. V jeho čele stanul sám starosta města lékař Eduard Šubrt. První schůze byla 8. května 1910 v hostinci U Vodičků. „V době svého vzniku mělo družstvo již šedesát členů s dvaaosmdesáti podíly po sto korunách, do konce roku 1910 stoupl počet členů již na sto devět se sto čtyřiašedesáti,“ dodává Tajovský.

V té době si družstvo mohlo na své konto připsat první úspěchy. „V prvé řadě se mu podařilo koupit od manželů Ješinových obytný dům čp. 216 (Horní předměstí), v němž bylo pět bytů. Na uhrazení ceny získalo z devadesáti procent výhodnou nízko úročenou půjčku ze státního jubilejního fondu. Dále se mu podařilo koupit od manželů Raupachových dosti velký pozemek za Vonkovou škrobárnou (později Dextra, nyní Amylon), který rozparcelovalo na sedmačtyřiceti stavebních míst a za poměrně lidovou cenu je začalo rozprodávat svým členům,“ popisuje úspěchy družstva Miloš Tajovský.

Stavba prvních domů

A začalo se stavět. „Na této Raupachově parcele vyrůstaly první dva rodinné domky a brzy nato dva čtyřdomky a jeden dvojdomek. Zájemci stačilo složit třicet procent z předpokládané výsledné ceny dokončené nemovitosti, aby se stal jejím majitelem,“ popisuje tehdejší způsob stavby v rámci družstva Miloš Tajovský.

Na kvalitu a postup stavebních prací dohlížela odborná družstevní komise. Město podpořilo podle Tajovského stavební ruch v této lokalitě levným odprodejem sousedního obecního pozemku i závazkem zavést tam vodovod, plynovod a zřídit kanalizaci. Zpočátku se však noví obyvatelé museli spokojit s vodou ze dvou studní.

Krize stavebnictví

Po dvou úspěšných letech však stavební ruch téměř ustal. „Na vině nebylo družstvo, krize padla na celé stavebnictví. Na Balkáně v roce 1912 vypukla válka jižních Slovanů a Řeků proti Turkům, rakousko-uherská banka zdvihla sazby, peníze neobyčejně zdražily, úvěry se stávaly těžko dostupnými. Mnoho stavebních družstev v monarchii zastavilo činnost, některá dokonce likvidovala,“ vysvětluje Tajovský. Brodské stavební bytové družstvo k nim naštěstí nepatřilo, i když muselo odprodat jednu parcelu staviteli Karlu Ješinovi na cementárnu a sklad a druhou továrníku J. E. Vonkovi, který na ní postavil čtyřdomek pro dělníky ze své škrobárny.

Stavební činnost v omezeném rozsahu pokračovala a v roce 1914 družstvo mohlo podle Tajovského vykázat od svého založení padesát dokončených bytů v celkové hodnotě 250 tisíc korun. V příštím roce odvážně zamýšlelo vystavět pro své členy jednopatrový činžovní dům, ale přišla válka.

„K plánům se vrátilo za příznivějších poměrů na počátku dvacátých let, kdy se mu podařilo dokončit v roce 1924 místo původně zamýšleného jednoho hned tři obytné domy (původní čp. 281, 296 a 299 Horní předměstí) při někdejší Brzorádově ulici (dnes Masarykově) a na Letné u nynějších Haškových sadů,“ upřesňuje Tajovský.

V letech po první světové válce vznikala další podobná družstva, která povzbuzena úspěchy toho nejstaršího a za státní podpory opatřovala svým členům podobné levné bydlení.