„Nejvíce si vážím. T. G. Masaryka, pro jeho důraz sociální a mravní. Za největší pohromu považuji Gottwalda, protože umožňoval tresty smrti v politických procesech svým podpisem, i když se mohl rozhodnout jinak,“ říká například Jan Schneider, bezpečnostní analytik, novinář a spisovatel. Za dobu největšího materiálního rozkvětu považuje první republiku, za dobu největšího duchovního vzmachu šedesátá léta.

„Za dobu temna považuji dobu, kdy sami Češi, bez nucení nacisty, dělali proti svým spoluobčanům obludné věci. Nejvíce pyšní můžeme být podle mého soudu na šedesátá léta, kdy naše společnosti, bez přímého zásahu zvenčí dokázala se asi poprvé v novodobých dějinách svými silami,“ zdůrazňuje Schneider.

Historik Jiří Čáslavský, bratr slavného filmaře Karla Čáslavského, považuje za největší osobnost z řad prezidentů Edvarda Beneše. „Největší pohromou byl pro stát Václav Havel. Dobou největšího rozkvětu byla takzvaná normalizace, nejhorší protektorát a žít bych chtěl v 60. letech, do okupace 1968,“ říká Čáslavský. Hrdí můžeme být na podnikatele z První republiky, vynálezce. Na cestovatele Hanzelku a Zikmunda a úspěšné sportovní reprezentanty. Podle spisovatele Františka Uhra byl největší osobností Masaryk, nejhorší Emil Hácha. Za nejhezčí období považuje brodský autor detektivek 60. léta.

„Beru současnost jako jedinou možnost. Hodně lidí si zachovává slušnost a charakter, respektují ostatní, neženou se za kariérou, a zisky. Pyšní můžeme být také na to, že aspoň v něčem odoláváme diktátu Evropské unie. Víme, kde pramení,“ dodává František Uher.