Zástupci tripartity se totiž dohodli na tom, že od 1. ledna příštího roku by i v České republice mohl platit takzvaný kurzarbeit. Jinými slovy systém zkráceného pracovního režimu a současně i nástroj, díky němuž by naši exportéři lépe čelili ekonomickým dopadům embarga na dovoz zboží do Ruska, které nedávno vyhlásil prezident Putin a které může platit kdo ví jak dlouho.
Připomeňme, že kurzarbeit je zhruba sto let starý německý vynález, který již s úspěchem aplikovaly i další vyspělé evropské země.
Konkrétně jde o krizové řešení pro těžká ekonomická období, ve kterých firmy zpravidla propouštějí. Zaměstnanci přistoupí na to, že budou pracovat méně a že budou také dostávat menší plat. Firmy se naopak zavážou, že pracovní místa nezruší, a stát jim za toto opatření poskytne přiměřenou refundaci. Podmínky, za jakých mohou zaměstnavatelé tento nástroj použít, se přitom řídí zákoníkem práce. Není bez zajímavosti, že mezi odborníky převládá názor, že kurzarbeit pomohl po krizovém roce 2008 v Německu zachránit spoustu pracovních míst. O rok později tam prostřednictvím tohoto systému pracovalo kolem jednoho milionu zaměstnanců.
Dohoda tripartity je věc jedna, rozhodující ovšem bude, přistoupí-li na její konsensus, a to hlavně dlouhodobě, i všechny rozhodující politické síly u nás. Neboť všichni dobře víme, že to, co v České kotlině schválí a zavede do praxe jedna vláda, druhá zase ráda rychle rozboří. Dobře si toho je vědom i místopředseda poslanecké sněmovny Jan Bartošek, který po jednání tripartity prohlásil, že chce o kurzarbeitu jednat také s opozicí. A nebudeme si nalhávat, že síla takového komplexního a trvalého souhlasu by kurzarbeitu, tentokrát v českém provedení, rozhodně slušela.
