Ten za svůj život vytvořil 250 kamenných i bronzových soch, pomníků padlých, pamětních desek a reliéfů. Více než třicet jeho soch se nachází i na Vysočině, přičemž v Havlíčkově Brodě lze nalézt například pamětní desku Bohumila Zahradníka Brodského, a to v ulici Dobrovského. Naopak v Lučici na Brodsku vytvořil pamětní desku Jana Prchala a v Okrouhlici na Brodsku desku Josefa Hyrše.

Dušek podstatnou část svého života strávil na praxi v Rakousku, a to ve Vídni a ve Štýrském Hradci. V letech 1910 až 1911 se zkoušel samostatně uchytit v Praze. Po tři následující léta pracoval jako zaměstnanec v různých vídeňských ateliérech. Za první světové války sloužil u 75. pěšího pluku v Haliči a Debrecíně.

Po válce v září 1921 začal Dušek studovat na pařížské Académie de la Granda Chaumiére u profesora Emile-Antoine Bourdella, žáka Augusta Rodina. Dušek také pravidelně jezdil do ciziny, třeba do Itálie, Německa, Chorvatska či Belgie.

Od roku 1922 Dušek vystavoval v jarním salonu Société Nationale des Beaux-Arts v Paříži (Národní společnost krásných umění). Byl natolik úspěšný, že 10. června 1922 ho společnost jmenovala řádným členem sekce rytců a medailérů, s právem vystavovat práce na výstavách této společnosti bez předběžného přijetí porotou. Následně byl uznán a oceněn i v sekci skulptury. Dušek získal za svůj život mnoho ocenění a opakovaně vystavoval své sochy mimo jiné na letních olympiádách.

Těžiště Duškovy pomníkové práce spadá do období meziválečného Československa, kdy tvořil i dvanáct velkých děl ročně. Neúnavně pracoval i za druhé světové války a po osvobození instaloval a vytvářel pomníky padlým. Jan Vítězslav Dušek zemřel 2. března 1966 v jihočeském Táboře, kde byl také pohřben.