Začínal slýchávat hlasy, měl nutkavý pocit o naprosté jedinečnosti své úlohy na světě. „Pak jsem měl určitou dobu klid, ale okolo dvaceti let jsem začal vnímat, že tyto pocity jsou bez vnější pomoci nezvladatelné," říká pětapadesátiletý vyučený soustružník, který dříve bydlel ve Žďáru nad Sázavou.

Doma mu zpočátku nikdo nevěřil, stejně jako jeho nejbližší přátelé. „Nejdříve si všichni mysleli, že chci utíkat před starostmi. Docela je chápu, nikdy předtím se s ničím takovým nesetkali, podobná témata byla ve společnosti tabu," říká vysoký chlapík.

Břetislav již několik měsíců žije v Komunitním chráněném bydlení v Havlíčkově Brodě. Toto jediné zařízení svého druhu na Vysočině provozuje FOKUS Vysočina a dvanáct klientů, kteří často dlouhodobě pobývali v ústavní péči, tady může až na osm let najít nové útočiště. Břetislav je jedním z nich. „Jsem tu opravdu spokojený. Je tady klid a personál je vstřícný a ochotný," chválí muž, který už roky bojuje se svojí schizofrenií. Jedním dechem přiznává, že se někdy opravdu necítí dobře. Mívá halucinace, nebo pocit, že jej ostatní soustředěně pozorují a slýchává hlasy, které jej urážejí nebo ponižují. „No slušně řečeno mi říkají, že jsem k ničemu. Někdy je to opravdu neodbytné," povzdechne si.

Podle Břetislava se v posledních letech vnímání duševních onemocnění ve společnosti rapidně zlepšilo. Zmizelo hodně předsudků, a to i přes nedávný tragický případ ve Žďáru nad Sázavou, kdy nemocná žena zavraždila studenta střední školy. „To samozřejmě určitou nedůvěru lidí vyvolalo. Mrzelo mě, že z některých reportáží médií se mohlo zdát, že jsou všichni duševně nemocní nebezpeční. To samozřejmě není pravda," říká muž, který ve Žďáru nad Sázavou několik desetiletí žil, rezolutně.

Během života Břetislav pobýval asi desetkrát v jihlavské psychiatrické nemocnici. „Bez pomoci ústavní i ambulantní léčby, bych své problémy těžko zvládal," dodává.

Podle něj je při léčbě a zvládání vlastních problémů důležité nebýt pasivní. „Také jsem míval období, kdy jsem nechtěl nic dělat. Nemocní to možná někdy tak nevnímají, ale už v léčebně jsem byl veden k tomu, abych se snažil něco dělat," vysvětluje. A nemusí jít jenom o fyzickou práci.

Břetislav se proto hodně věnuje malování a jeho půvabné obrazy visí na stěnách jeho v novém domově. V Havlíčkově Brodě také dopoledne dochází do sociálně terapeutické dílny, kterou FOKUS Vysočina provozuje. „Do dílny se těším. Věnuji se práci, ale pak brzy přichází únava, ale to má snad každý, kdo tam chodí. Proto zde mám program na čtyři hodiny. Odpoledne si pak zařizuji svoje osobní věci a odpočívám," říká velký fanoušek rockové muziky.

Odpočinek s Deep Purple

Právě hudbu, třeba legendární Deep Purple, rád poslouchá při odpočinku ve svém pokoji v Komunitním chráněném bydlení na havlíčkobrodské ulici 5. května.

Jak se nyní zdá, Břetislav tady našel dobrý domov. Útroby domu jsou příjemně upravené a čisté, na chodbách není žádný shon, usměvaví sociální pracovníci jsou to pro klienty k dispozici dvanáct hodin denně. „Líbí se mi tu. Všichni mi vycházejíc vstříc, mohu s nimi řešit svoje problémy, mám vypracovaný rehabilitační plán, učí mě hospodařit s penězi, jsem v kontaktu s psychiatrem. Smlouvu mám na tři roky, zatím příliš nepřemýšlím o tom, co dál. Mám spolubydlícího, se kterým dobře vycházím a navíc, já nerad bydlím sám, z toho mám úzkosti."