Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Nucená evakuace za první světové války: Ta podobnost je tragická...

Havlíčkův Brod – V Německém Brodě, jenž se v roce 1945 stal Havlíčkovým, byla před téměř sto lety vybudována baráková kolonie.

1.9.2014
SDÍLEJ:

Brodská baráková kolonie. Foto: Státní oblastní archiv Havlíčkův Brod

Kdo, proč a jak se v ní ocitl? A proč se relativně pozitivní zkušenost přežití války v ní podepsala na osudu lidí o čtvrt století později? Zeptali jsme se historičky Aleny Jindrové z Muzea Vysočiny Havlíčkův Brod. (Dokončení z pátku 29. srpna).

Kde a jak byli uprchlíci ubytováni?
Část jich byla po malých počtech ubytována v takzvaných uprchlických obcích, kterých bylo velké množství. Zhruba polovina uprchlíků byla naopak umístěna po velkých počtech v několika málo barákových koloniích. Nejvíce takových kolonií bylo vybudováno v hlubokém vnitrozemí, tedy v Čechách, na Moravě a v Rakousku. Co se území naší dnešní republiky týče, byli křesťanští uprchlíci z Haliče a Bukoviny umístěni v Chocni (22 tisíc), židovští pak v Německém Brodě (10 tisíc), Pohořelicích, Mikulově a Kojetíně (zhruba po 6 tisících).

Jak bylo rozhodnuto o zřízení barákové kolonie v Německém Brodě?
O jejím zřízení rozhodla rakousko-uherská vláda, ovšem se souhlasem okresního hejtmanství v Německém Brodě a po jednání s městskou radou. Tyto tři strany měly mezi svými zástupci též inženýry a lékaře. Německý Brod byl vybrán jednak kvůli výhodnému železničnímu spojení a pak proto, že zde byl vhodný velký pozemek vedle stávající nemocnice. Zakoupil jej zemský výbor pro výstavbu psychiatrické léčebny, avšak do počátku války nestačil zahájit stavbu, a tak pozemek pronajal vídeňské vládě pro výstavbu provizorní barákové kolonie.

Bylo možno při takovém jednání říci vládě „ne"?
Nevím, neznám takový případ. Možná je to i proto, že logisticky byly tyto projekty proveditelné, byly velmi dobře připraveny a v neposlední řadě to byl pro místní stavaře i další podnikatele velký byznys. Problematiku uprchlíků nadto upravovala vládní nařízení, nahrazená v roce 1917 zákonem o uprchlících.

Jak vypadal v té době Německý Brod? Byla zde židovská obec? Jaký byl její vztah k uprchlíkům?
Při sčítání lidu v roce 1910 žilo v Německém Brodě necelých sedm tisíc obyvatel, při sčítání v roce 1921 pak necelých devět tisíc. Židovská obec zde i s přespolními čítala přibližně 350 členů, ve městě samotném žilo asi 200 židovských obyvatel. Synagogu tu neměli, pouze modlitebnu. Rabínem byl tehdy Leo Bretisch, který pocházel z Haliče. Dosud toho mnoho nevíme o vztahu německobrodské židovské obce k ortodoxním židům z Haliče, umístěným v kolonii. Je nepochybné, že uprchlíci měli své rabíny, nicméně do matrik potvrzoval narození, svatby a pohřby právě místní rabín Bretisch. Možnou příčinou byla jurisdikce, aby provedené úřední úkony byly platné. Podivné je, že v dokumentech o barákové kolonii nenalézáme zmínky o modlitebně, bez níž se tak velká, notabene ortodoxní židovská komunita nemohla obejít. Nedá se vyloučit, že ji měla, ale pak je zase záhadou, proč není v pramenech zmíněna.

Kdo postavil barákovou kolonii v Německém Brodě?
Zakázku dostaly firmy J. Šupich a Paroulek. Josef Šupich byl významný místní stavitel, jeho firmu však v oné době řídil již jeho syn Prokop (za první republiky pak byl německobrodským starostou). Pražská firma Paroulek byla zřejmě u úřadů zapsána velmi dobře, protože se podílela na mnoha válečných zakázkách vlády (kromě této stavěla i kolonii v Chocni, válečný lazaret a podobné stavby). Zakázka byla financována vídeňskou vládou. Stavba barákové kolonie za pomoci italských uprchlíků probíhala v roce 1915 a trvala jen pouhé tři měsíce.

Jak projekt vypadal?
Byl realizován původní návrh, tedy šedesát obytných baráků. Ty byly určeny pouze k přespávání, nebylo doporučeno se v nich zdržovat a nosit si do nich jídlo bylo výslovně zakázáno. Po příjezdu prvních uprchlíků bylo přistavěno dezinfekční středisko, tři infekční pavilony, porodnický pavilon, dětské oddělení a interna. Kolonie měla svou administrativu, školu, školky, tělocvičnu, prádelny, umývárny, kuchyně, pekárny, jídelny a ševcovské dílny. Koncem války již zde bylo 108 objektů. Nejvyšší zaznamenaný počet uprchlíků byl 9684 osob, což bylo více, než měl tehdejší Německý Brod. S barákovou kolonií, která byla na kraji Německého Brodu směrem k Okrouhlici, se pojí i jedna zajímavost. V Okrouhlici vznikla první elektrárna a její majitel iniciativně přistoupil k participaci na státní zakázce, takže v barákové kolonii měli elektřinu dříve než v Německém Brodě.

Jak fungovala baráková kolonie po dobu války?
Uprchlíci z italské fronty se na Vysočinu dostali živelně již v roce 1914. O rok později bylo rozhodnuto o zřízení barákové kolonie a italští uprchlíci byli použiti k její výstavbě. O další rok později, v roce 1916, byli Italové vyzváni k odchodu domů, neboť do kolonie mířili židovští uprchlíci z Haliče a Bukoviny. Je zajímavé, že někteří Italové ovšem zůstali zaměstnáni v barácích až do roku 1918. Kolonie byla provozována v určitém chráněném režimu, uprchlíci ji mohli opustit na propustky (obzvláště, když si našli nějakou práci), ale na druhou stranu ani do kolonie nebyl vpuštěn každý. Uprchlíci dostávali podporu po týdnu či dvou, a to pouze v místech přikázaného pobytu. Ani vybudováním dezinfekčního střediska, jímž museli příchozí projít, což byl pro ně jistě traumatizující zážitek, se nepodařilo zabránit epidemii dětské spály, spalniček a skvrnitého tyfu. V barákové kolonii bylo zaznamenáno podle matrik celkem 640 úmrtí. Uprchlíci byli nejprve pohřbíváni na stávajícím židovském hřibově, avšak jeho kapacita se brzy zaplnila. Proto zemský výbor zakoupil v roce 1917 pozemek na kraji města, poblíž kolonie. Hřbitov byl řádně ohrazen plotem, vybaven pohřebním domkem a ozdoben stromky. Pohřbeno na něm bylo více než 400 uprchlíků. Je to jediný židovský tyfový hřbitov v Čechách. Uprchlíci z Haliče a Bukoviny, kteří přišli po poslední ruské ofenzivě v roce 1916, již repatriováni za války nebyli. Zůstali zde až do uzavření brest-litevského míru, kterým válka na této frontě skončila. Potom dostali nařízeno vrátit se domů. Většinou tak učinili, protože na emigraci do Ameriky neměli prostředky.
V červnu 1918 byla baráková kolonie využita pro zřízení dětské osady pro siroty, která zde fungovala až do konce války. Ještě než byla baráková kolonie převedena pod správu města, posloužila k internaci čtyř tisíc slovenských vojáků v době Maďarské republiky rad. Po roce 1919 byly baráky rozebrány na stavební materiál, pouze jeden byl přemístěn na sokolské hřiště, kde sloužil jako tělocvična až do 80. let.

Uprchlíci se tedy vrátili na Halič a po více než dvě desetiletí vstřebávali tuto zkušenost.
Ano, měli zkušenost z válečné doby s nucenou evakuací za poměrně hrůzných podmínek. Byli převáženi v „dobytčácích", natlačeni tak, že se tam téměř nevešli, hlídáni četníky, roztřiďováni, po příjezdu na místo určení byli eskortováni do barákové kolonie, která byla uzavřena a hlídána ozbrojenci, prošli hrůzyplnou dezinfekcí. Žili v barácích, kde se dalo jen přespávat, víceméně byli nuceni pracovat, kolonii směli opouštět jen na propustky… Ale to vše mělo pointu v tom, že zatímco jejich domovinu zpustošila válečná fronta, která se tam několikrát přehnala, oni přežili!

Měla tato poměrně tvrdá zkušenost se šťastným koncem vliv na chování židovské komunity, která byla transportována v průběhu šoa do koncentračních táborů?
Takové srovnání se pochopitelně nabízí. Když se člověk hlouběji vcítí do oné doby, jako by lépe chápal způsob chování židovské komunity. Kdo mohl tušit, jak fatálně odlišný bude výsledek německého přemísťování obrovských počtů obyvatel? Vždyť leccos bylo tak podobné evakuaci za první světové války. Logicky lze předpokládat, že i nacisté toho využívali. My dnes těžko dokážeme při pohledu zpět vytěsnit z vědomí šoa, abychom si dovedli představit, že tehdy měli lidé právě jen onu zkušenost z první světové války, která přes všechny ústrky a obtíže dopadla naopak dobře. První a druhá světová válka souvisejí nepoměrně hlouběji, než obecné povědomí soudí. To by mohl být příspěvek k odpovědi na občas slýchanou výtku židovským komunitám, že se jejich členové nebránili, že nekladli odpor, že se chovali jako ovce. Nejen, že tehdy nikdo netušil, co přijde, ale právě naopak, velmi podobný způsob zacházení, jen o čtvrt století dříve, vedl k přežití židovské komunity. Zkušenost z první světové války byla příliš živá v paměti části židovské komunity. Podobnost obou situací měla prostě tragické důsledky.

Jan Schneider

(Přetištěno se souhlasem redakce České pozice i autora. Podtitulek – Havlíčkobrodský deník).

Autor: Redakce

1.9.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Mistry se o víkendu stali softballisté Havlíčkova Brodu (na snímku), kterým se podařilo navázat na loňskou sezonu a získali druhý titul v řadě.

Softballisté Havlíčkova Brodu obhájili extraligový titul

Poslanec Martin Lank

Martin Lank: Největší klad programu Realistů je jeho reálná splnitelnost

Předseda strany nemůže zůstat za bukem, říká Jan Veleba

Vysočina - Jediný předseda celostátní strany z Vysočiny Jan Veleba jde i do těchto voleb. Je lídrem Strany práv občanů (SPO) pro Vysočinu.

Motocyklista skončil na zemi

Chotěboř - V úterý 17. října odpoledne kolem šestnácté hodiny došlo k dopravní nehodě v Chotěboři.

Nejtepleji bylo v září v Dukovanech, nejvíc pršelo ve Velké Bíteši

Třebíčsko, Vysočina - Září bylo oproti průměru neznatelně chladnější. Průměrná měsíční teplota na Vysočině byla 11,4 °C, což představuje odchylku -1 °C od dlouhodobého normálu za období 1981 - 2010.

OBRAZEM: Dušičky. Svátek mají i květináři

Havlíčkův Brod - Dušičky, svátek zesnulých, který každoročně připadá na 2. listopad, je pro mnohé květináře na Havlíčkobrodsku jedním ze svátků, kdy jejich obchody navštíví během roku nejvíce lidí.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení