Kdo, proč a jak se v ní ocitl? A proč se relativně pozitivní zkušenost přežití války v ní podepsala na osudu lidí o čtvrt století později? Zeptali jsme se historičky Aleny Jindrové z Muzea Vysočiny Havlíčkův Brod.

Jaký byl kontext vzniku kolonie?
Vojenské střety za první světové války se odehrávaly za účasti obrovského počtu vojáků na obrovském prostoru, což mělo pro civilní obyvatelstvo fatální důsledky. Proto obyvatelé před blížící se frontou prchali do vnitrozemí, kde jejich příval působil neskonalé problémy. Do Německého Brodu přišli v rámci té živelné vlny první uprchlíci z Itálie, ale i z Haliče, již v roce 1914. Bydleli porůznu, po hospodách, po domech, na statcích. Na tuto zkušenost monarchie brzy pragmaticky reagovala nařízenou a organizovanou evakuací.

V jakém předstihu před příchodem fronty byla nařizována evakuace? Preventivní stahování obyvatelstva z týlu fronty by signalizovalo, že se armáda chystá k ústupu?
Evakuace byla nařizována skutečně až v okamžiku, kdy se fronta bezprostředně přiblížila. Lidé byli nuceni opustit své příbytky ve velikém spěchu a nemohli si s sebou vzít nic než nejnutnější věci. A samozřejmě, co měli cenného. Bylo to v podstatě omezeno tím, co unesli.

Evakuace se týkala i vysoce postavených rakousko-uherských úředníků, kteří však odjížděli dříve, za jiných podmínek a ve vnitrozemí byli umisťováni v soukromých bytech…
Ano, kromě ochrany vlastního obyvatelstva hrál nezanedbatelnou roli i efekt propagandistický. Snaha zamezit dojmu, že uprchlíci jsou oběti války a že jejich příval naznačuje, že monarchie vojensky prohrává. Nadto haličští Židé věděli o plánech carského Ruska na „řešení židovské otázky", mluvilo se o odsunu a eliminaci Židů na ruském území. Proto byli vděčni Rakousko-Uhersku za ochranu. Evakuaci můžeme tedy shledávat ve svých důsledcích za humanitární, byť šlo především o zachování klidu v monarchii.

Jak se válka projevovala ve vnitrozemí? Byl nedostatek pracovních sil?
Hospodářství bylo válkou ovlivněno znatelně, především pak v zemědělství. Vláda se proto snažila přimět místní úřady, aby uprchlíkům zajistily práci, protože pak namísto vládní podpory dostávali plat. Kromě toho vždycky platilo, že příliš mnoho volného času je kriminogenním faktorem.

Kolika uprchlíků se tato řízená evakuace týkala?
Uprchlíků z Haliče a z Bukoviny bylo v českých a moravských zemích umístěno přes sto tisíc. Počty jsou to ovšem velmi přibližné, protože někteří z nich uprchli z fronty nejprve živelně kvůli ruské ofenzivě v roce 1914, pak se vrátili do svých domovů, ale většinou byli znovu, již nuceně, evakuováni kvůli ruské ofenzivě v roce 1915. Pak byla nařízena repatriace, takže se vrátili na Halič, odkud byli nuceně evakuováni ještě potřetí – kvůli ruské ofenzivě v roce 1916. Halič měla v té době na osm milionů obyvatel, a my disponujeme odhady jen za české a moravské země. Sem proudili uprchlíci z Haliče přes Krakov. Nevíme o počtech uprchlíků, kteří šli přes Uhersko do Rakouska.

Jak probíhala organizovaná evakuace?
Samozřejmě šlo vždy o improvizaci, musely být použity prostředky, které byly k dispozici. Takováto množství lidí bylo možno transportovat pouze pomocí nákladních vagonů, ať již odkrytých, nebo takzvaných dobytčáků. Transporty byly pod četnickým dohledem, aby uprchlíci došli na místo určení. Uprchlíci byli pak roztřiďováni podle náboženství – na našem území to bylo v Moravské Třebové. Dokončení přineseme v pondělí 1. září.

(Zveřejněno se souhlasem redakce České pozice i autora. Titulek i podtitulek – Havlíčkobrodský deník).

Jan Schneider