Předpokládám, že vycvičení profesionálové z řad policie, celní správy, popřípadě i armády, jak o tom mluvil prezident Miloš Zeman, se s příchodem těchto lidí vyrovnají docela dobře. Pomohou jim rozkazy nadřízených i standardní předpisy, jimiž se muži a ženy v uniformách řídí. Velmi zjednodušeně (a odosobněně) řečeno: O ničem nemusejí moc přemýšlet, vyjedou, zkontrolují, popřípadě zajistí, sepíší s uprchlíkem vše potřebné a pak ho předají dalším kompetentním zařízením, nebo ho vrátí do první země Schengenu, na niž jeho noha vstoupila. Horší to už ale bude s námi obyčejnými civily. Cizince většinou vnímáme jen jako turisty, případně jako zástupce zahraničních firem, nebo dělníky, kteří u nás pracují. Hrstka pak ví také o cizincích, kterým naše země přiznala politický azyl. Ovšem uštvaného a vyděšeného uprchlíka, který prchá z oblastí zmítaných válečným běsněním s kufry v rukou a s ranci na zádech, a také s dětmi klopýtajícími v závěsu, viděl z nás skutečně jen málokdo. Přiznejme si, že tápeme a rozpačitě nevíme, jestli právě takové lidi budeme umět přijmout. A nevíme ani to, když se s nimi náhodou setkáme ještě dřív než policisté či vojáci, což se samozřejmě může stát, jak se zachováme právě v takové situaci. V souvislosti s očekávanou migrační vlnou si ale také musíme uvědomit, že jsou mezi námi lidé, kteří i na ní budou chtít vydělat. Maně si vzpomínám na devadesátá léta, kdy se po pádu železné opony a především pak na běžencích z Rumunska, Bulharska a postsovětských republik pakovaly, a to zejména v česko-německém pohraničí, gangy převaděčů. Jak víme, Ministerstvo vnitra teď dostalo 250 „migračních" milionů. Chci věřit, že tyto peníze použije i na potírání této kriminality.
