Nové symboly obcí byly již také schváleny výborem pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, jehož je Podvýbor pro heraldiku a vexilologii součástí. Uvedený sněmovní výbor vyslovil souhlas s návrhem symbolů a doporučil předsedovi Poslanecké sněmovny, aby udělil obcím právo užívat znak a vlajku.

Nejepín

Znak: V modrém štítě nad stříbrnou pilovitou patou z pravého okraje štítu vynikající zlaté obrněné rameno se stříbrnou rukou držící stříbrnou postavenou dýku se zlatou rukojetí a provázené vlevo pěti (2, 2, 1) stříbrnými hvězdami.

Obecná figura obrněného ramene držícího dýku pochází z erbu vladycké rodiny Nejepínských z Nejepína, jejichž původištěm byl Nejepín a kteří se na zdejší tvrzi uvádějí v XV. a XVI. století. V práci Augusta Sedláčka „Českomoravská heraldika" se dočteme, že „Nejepínští z Nejepína měli na modrém štítě ruku zbrojnou ve zlaté zbroji v lokti ohnutou, ana drží dýku dolů obrácenou, přikryvadla modrá zlatá, klénot rostlina o pěti zelených listech, jedním na vrchu a dvěma po stranách … V jiných erbovnících malovali jej s jinými barvami… „

Heroldská figura pilovité paty štítu připomíná ve schematizované podobě erb rytířského rodu Amchů z Borovnice, v jehož červeném štítě se nachází modré postavené hřeblo. Amchové z Borovnice se do dějin vsi zapsali v XVIII. století barokní přestavbou zámku a pořízením sochy sv. Jana Nepomuckého, na níž je ztvárněn také jejich erb s figurou hřebla v šikmé orientaci.

Obecná figura pětice šestihrotých hvězd odkazuje na zmíněnou památku obce – sochu sv. Jana Nepomuckého, přičemž pětice hvězd „rozesetých" v ploše znakového štítu zprostředkovaně odkazuje také na místní samoty v okolí obce, nebo na nedalekou přírodní památku, zkamenělou řeku u Nejepína.

Vlajka obce představuje opakování znakových figur s modifikací pilovité paty do podoby vlajícího pruhu: List tvoří dva svislé pruhy, modrý a bílý, v poměru 5:1. V modrém pruhu z žerďového okraje vynikající žluté obrněné rameno držící v bílé ruce bílou postavenou dýku se žlutou rukojetí a provázené vedle bílého pruhu pěti (2, 2, 1) bílými šesticípými hvězdami. Bílý pruh má pět trojúhelníkových zubů s vrcholy ve dvou třetinách délky listu. Poměr šířky k délce je 2:3.

Prosíčka

Znak: V zeleno-stříbrně středním stupněm sníženě děleném štítě nahoře dva stříbrní přivrácení lvi se zlatou zbrojí a jazykem držící v přední tlapě vpravo doleva obrácený stříbrný srp se zlatou rukojetí a vlevo tři zlaté obilné klasy, dole dvě modrá vlnitá zúžená břevna přeložená zeleným latinským křížem.

Samosprávnou obec Prosíčka tvoří v současnosti tři místní části – Dolní Prosíčka, Horní Prosíčka a Nezdín. Archivní průzkum potvrdil existenci vlastního obecního obrazového pečetního znamení v případě vsi Prosíčka. Otisky pečeti černou barvou na kartonový podklad se dochovaly v archivních fondech Národního archivu v Praze, konkrétně v Indikačních skizzách Stabilního katastru z roku 1838. Z doložených otisků je zřejmé, že pečeť měla vertikálně oválný tvar a linkou oddělený opis „ECET OBCE PROSICKA", který po stranách a dole obklopoval vyobrazení na soklu se středním stupněm stojících, k sobě obrácených lvů, kterak drží v tlapách heraldicky vpravo (tj. z pohledu pozorovatele vlevo) srp a heraldicky vlevo tři obilné klasy. Z hlediska symbolického se jedná o vyjádření zemědělské povahy obce a současně i odkaz na její název, který se někdy vykládá právě v souvislosti s historicky rolnickým charakterem lokality.

V indikačních skizzách vsi Prosíčka jsou kromě samotné pečeti obce doloženy rovněž otisky pečeti se znakem města Ledče nad Sázavou (s leknovým trojlistem), k němuž ves v minulosti patřila. Naproti tomu v případě místní části Nezdín vlastní obecní pečeť není doložena. V archivních fondech z XIX. století, u nichž lze případné užití vesnické pečeti očekávat, jsou přítomny pouze otisky vrchnostenské pečeti panství Ledeč.

Znak obce vychází z ideálního sfragistického historického zdroje – historické pečeti obce, jejíž obraz je reflektován v doslovné podobě a doplněn obecnou figurou latinského kříže a heroldskými figurami vlnitých břeven, které odkazují na historický Vodákův mlýn a především na poutní místo „U Svěcené studánky" v Nezdíně. Kombinace znakových tinktur symbolizuje místní lesy, zemědělství, poutní místo a výskyt nerostů a někdejší těžbu v Nezdíně, na níž odkazuje i střední stupeň děleného štítu. Počet současných místních (3) nebo historických (2) částí obce reflektuje počet znakových figur (tři klasy a dva lvi či dvě břevna).

Vlajka obce představuje proporčně upravené opakování znakové figurální kompozice: List tvoří šest vodorovných pruhů, zelený a střídavě bílé a modré, v poměru 11:1:1:1:1:1. V zeleném pruhu dva bílí přivrácení lvi se žlutou zbrojí a jazykem držící v přední tlapě v žerďové části k vlajícímu okraji obrácený bílý srp se žlutou rukojetí a ve vlající části tři žluté obilné klasy. Druhý pruh má uprostřed čtvrtinový obdélníkový zub sahající do devíti šestnáctin šířky listu. Modré pruhy vlnité pěti vrcholy a třemi prohlubněmi přeložené zeleným latinským křížem. Poměr šířky k délce je 2:3.

Jan Tejkal, heraldik a vexilolog