Paní Iva si za pult stoupla poprvé po mateřské dovolené. „Víska měla obchod už dlouho. Ale nájemci se střídali jak ponožky. Tak starostu Ondřeje Čapka napadlo, že už toho bylo dost. Obec bude provozovat obchod sama. A hotovo. Nabídl mi práci prodavačky a já na to kývla. Zkušenosti jsem měla, místo zatím ne. Připadalo mi to, jako dobrý nápad,“ popisuje začátky obecního obchodu sympatická paní která je sama sobě celý den zaměstnancem i vedoucí.

Klikněte a podívejte se, kde všude jsme už byli a co zajímavého jsme tam zjistili.Zdroj: DeníkJak přiznává, nečekala, že bude mít obecní obchod takový úspěch. „Hned v prvních dnech byl v obchodě nával, a tak je to každý den. Museli jsme se přizpůsobit. Proto u nás dostanete snad všechno. Pečivo, jogurty, sešity, kosmetiku, noviny. Došly někomu doma čisté ponožky? Koupí si nové u nás. Jednou mě napadlo, že žijeme na vesnici, kde si většina lidí domeček opravuje sama. Tak jsem objednala sádru a elektrické kabely. Na zimu ptačí zob,“ svěřuje se usměvavá mladá maminka mezi vážením cibule a krájením salámu pro dalšího zákazníka.

U pultu jich stojí v té chvíli hned několik a všichni s plným košíkem. Koronavirus paradoxně obecnímu obchůdku ve Vísce prospívá. „Lidé jsou většinou doma. Takže každou chvíli něco potřebují. Libují si, že nemusejí jezdit pro každou maličkost až do Chotěboře. Dneska k nám jezdí zákazníci z celého okolí, staří i mladí,“ říká paní Iva s tím, že základ úspěchu obecního obchodu nejsou jen plné regály, ale také ochotná prodavačka v kombinaci s psychologem. Jak vysvětluje, někteří zákazníci, hlavně ti starší, nespěchají. Chtějí si povídat. Ukázat jim, že na ně prodavačka nemá čas, je chyba. Už nikdy nepřijdou.