Velcí i malí obdivovatelé železniční nostalgie se na brodském nádraží sešli před osmou hodinou. Tady už na ně čekala majestátní parní královna z roku 1948, přezdívaná Skaličák. První vyrobená lokomotiva ze série 433.001 svému názvu vděčí za častou trasu přes Skalici nad Svitavou. Vyrobeno jich bylo celkem šedesát. Do dnešního dne zůstaly v provozuschopném stavu pouze dvě. Většina z nich byla změněna ve vytápěcí kotle nebo prodána na vlečky.

Obdiv dětí i rodičů se obracel nejen k železnému kolosu v oblacích páry, ale i k jeho strojvůdci. Člověku, který tu obrovskou sílu dokáže dát do pohybu. „Řízení parní lokomotivy a moderního vlaku se vůbec nedá porovnávat. Dnešní vlaky, když to řekneme s trochou nadsázky, jezdí v podstatě samy. Řízení parní lokomotivy je hodně o souhře strojvedoucího a topiče,“ odpověděl zvědavcům.

Ve filmech je často zobrazována scéna, jak strojvůdce topičovi otvírá a zavírá dvířka kotle přesně na vhození paliva. Důvodem byla úspora paliva. Topič a strojvůdce tedy opravdu museli být sehraní.

Skaličák dokáže vyvinout maximální rychlost 80 kilometrů v hodině. Při cestě do Nedvědice protopí zhruba 15 až 20 tun topiva. „Záleží také na tom, jak je souprava těžká,“ dodal strojvůdce.

Kromě parní lokomotivy mohli milovníci železniční nostalgie obdivovat i historické vagony třetí třídy Rybák. „V historických vozech zvaných Rybáky si mohli cestující vychutnat atmosféru 50. let minulého století,“ doplnila mluvčí Českých drah Radka Pistoriusová. Vozy Rybáky jsou koncepcí českého konstruktéra Jindřicha Rybáka.

„Je to taková nostalgie, ráda si zavzpomínám na doby, kdy jsem podobnými vlaky ještě jezdila a vnoučci jsou ze starých vlaků úplně unešení,“ uvedla Martina Machová, která na nádraží přišla s celou rodinou.

Její manžel přikyvuje. „Rád fotím parní lokomotivy. Obří mechanické stroje. Jsou to precizní technická díla a jejich konstruktéři byli frajeři. Jsem rád, že jsou uchovávány do současnosti a my máme možnost se jimi ještě někdy pokochat,“ dodal s tím, že ho baví i čekání na průjezd vlaku.

Toho se nakonec dočkali všichni. Skaličák v 8.30 zmizel v oblacích dýmu a vydal se na svou trasu do Nedvědice, kde lidé mohli navštívit slavnosti Pernštejnského panství.