Kliknutím zvětšíteV několikametrové výšce nad brodským náměstím se Dana Christianová zabydlela na řadu dní. Její pracovní plochu tvořila úzká rampa lešení, plachta, aby vznikající dílo nezničil déšť a všechny potřebné nástroje, barvy a štětce. Závratěmi rozhodně netrpí. Vy výškách tráví většinu svého času. Díky tomu dovede ocenit dokonalost umění, které si běžný člověk nemůže všimnout jednoduše proto, že se tak vysoko nedostane. V Brodě ji čekal nový úkol. Zjistit, jak původní slunce vůbec vypadalo a namalovat jeho věrnou kopii.
Cenný zbytek historické omítky znázorňuje zhruba polovinu zlatého slunce v modrém poli. Může se jednat o mechanické hodiny, které na radnici sloužily po roce 1668. Tehdy byla dokončena renesanční fasáda radnice, kterou měšťané nechali udělat po ničivém požáru města. Má se za to, že je to jedna z posledních renesančních fasád, protože světem už tehdy hýbalo baroko.
"Bavili jsme se, co s tím nálezem dál. Jedná o opravdové unikum, protože v Brodě se moc renesančních fasád nedochovalo a takové hodnoty by se měly předávat lidem. Nakonec jsme se dohodli, že se malba naimpregnuje, perfektně ošetří, překryje se lehkým štukovým nátěrem a naprosto věrná kopie toho slunce se použije na tenkou vrstvu znova," vysvětlil místostarosta Města Havlíčkův Brod Libor Honzárek. Po důkladném rozboru se původní malba zakonzervovala a vše se nechalo tři týdny uzrát, aby omítka nepopraskala a barvy se nechovaly nestandardně.
Pod rukama sympatické restaurátorky potom postupně ožívala malba usměvavého slunce, tak jak ho mohli vidět obyvatelé Havlíčkova Brodu před třemi sty lety. Před samotnou tvorbou ji čekalo ještě spoustu práce. Nejdůležitějším bodem práce restaurátora je totiž precizní příprava. „Zpětně se velice špatně přemalovává, takže je opravdu velmi důležité si to dobře promyslet a proměřit. Měla jsem k dispozici spoustu předloh. Nástěnné malby, hodiny i iluminace. Vycházela jsem ale hlavně z originálu,“ popisuje postup vzniku malby Dana Christianová.
Nejprve se udělal důkladný průzkum a rozbor toho, co se dochovalo. „Byla odkryta zhruba polovina malby a z toho bylo zřejmé, jaké zde byly barvy, jaký byl tvar paprsků a jaké jsou rozměry. Byl tam i takový tmavý pruh, kde se dochovaly zbytky něčeho, co se nám nepodařilo jednoznačně rozpoznat. Mohly to být číslice, ale mohly to být i zjednodušené značky zvěrokruhu. Všechno byly jenom dohady, takže jsme se s paní památkářkou dohodli, že to tam nebudeme vůbec prezentovat,“ doplnila Christianová.
Restaurátor musí ctít techniku malby, ať už jde o fresku, olej nebo nástěnnou malbu. „Většina restaurátorů si míchá svoje vlastní barvy. Já mám takovou speciální disperzi, která je stálá na světle a netmavne, což některé disperze dělají,“ podotkla restaurátorka.
Podle ní je v práci restaurátora velmi důležitý individuální přístup k památce. „Jinak zrestaurujete Madonu v kostele, které chybí polovina obličeje. Má jinou funkci, než jenom estetickou, protože se k ní lidé chodí modlit k Panně Marii. Jinak se zase restauruje třeba socha Madony, která je v muzeu a nemá obličej. Tam se nedodělává, protože to je artefakt, doklad dané doby, historie. Takže stejná věc na jiném místě může být úplně jinak zrestaurovaná,“ dodala Dana Christianová.
Jak výsledné dílo vypadá, se Broďáci přesvědčí zhruba v polovině října, kdy by mělo být odstraněno lešení z hlavní fasády do náměstí.
Dana Christianová je samostatnou restaurátorkou s rozsáhlou praxí. Vystudovala nejenom restaurátorskou školu, ale i dějiny umění, takže je, jak s úsměvem podotýká, vlastně dva lidé v jednom. Prováděla restaurátorské práce mnoha významných maleb, třeba ve Valdštejnském paláci, na zámcích v Přerově nebo Duchcově, pracovala na záchraně venkovních nástěnných maleb v Prachaticích či v katedrále svatého Víta na Pražském hradě.
1
3
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
