Vše začíná ve voliéře. „Já neinseminuji, mám přírodně sestavené páry, které sleduji kamerami. Dravec není slepice. Slepice je vyšlechtěná na snášení vajíček, kdežto dravec snáší jednou za rok,“ vysvětluje Václav Augustin.

Sokolníci se snaží dělat dvě snůšky. „Je to z toho důvodu, že ptáci v první snůšce snesou třeba čtyři vejce a ve finále je oplozené třeba jen jedno nebo dokonce žádné. To se mi stalo letos. Ptáci by na nich seděli třicet dní a nic by se nevylíhlo. Proto je maximálně osm dní od snesení posledního vajíčka odnesu domů, prosvítím a když jsou oplozená, dám je do líhně. Pokud jsou ptáci zdraví a vše funguje tak, jak má, do čtrnácti dnů udělají druhou snášku. Tím můžete docílit toho, že od daného páru máte více mláďat,“ prozrazuje chovatel.

Snášení však samici oslabuje. „Aby skořápka vajíček byla dobrá, samice si bere vápník ze svých kostí. Ten se jí pak musí vrátit kvalitní potravou. Kdyby se jí vápník nedoplňoval, tak by začala snášet vajíčka bez skořápky a ta jsou k ničemu,“ upozorňuje sokolník.

V jedné snůšce bývá maximálně čtyři až pět vajec. Oplozená vajíčka pak dává do líhní, ve kterých udržuje stálou teplotu. „Při líhnutí by měla být minimální teplota 36,9 stupňů a maximální 37,3, přičemž optimální je držet 37,2 nonstop celý měsíc. Vajíčka se musí i otáčet. Při naklubání se přestávají otáček a teplota se ubírá zhruba na 36,9, ale může být i 36,6. Je to proto, že mládě už má svoji teplotu,“ vypráví Václav Augustin.

První mláďata se mu letos vylíhla 18. dubna. „Inkubační doba je 31 až 34 dní. U menších dravců je to 28 dní. Když se mládě do 72 hodin od naklubání nevylíhne, tak mu musíte pomoct. V přírodě mu samice také pomáhá. U starých sokolů mám ale zkušenost, že se klidně vylíhne sám, ale až za 84 hodin. Když mu pomůžete dřív, tak nemá zatažený žloutek a zahyne vám v rukách,“ líčí Václav Augustin.

Tím ale starost o mláďata nekončí. Přichází na řadu krmení pinzetou, kvůli kterému chovatel vstává i během noci. „Po vylíhnutí se nesmí spěchat, první krmení je minimálně po šesti hodinách, klidně i po deseti. První den krmím srdíčky z jednodenních kuřátek, to opakuji asi třikrát. Druhý den pak udělám kašičku z jednodenního kuřete a tím, že přidám trošku teplé vody, jde lépe strávit. Takto je mám doma zhruba pět dní a následně jdou na hnízdní plošinu k matce, která se o ně začne starat,“ popisuje Václav Augustin.

Mládě dravce může vyjít na desítky tisíc korun. Většina se jich prodává do ciziny. „U ceny rozhoduje i pohlaví ptáka. Samice jsou totiž dražší. U těch nejdražších se může cena vyšplhat na sedmdesát a více tisíc, ale ty zatím neodchovávám,“ říká Václav Augustin.

I s mláďaty má aktuálně Václav Augustin zhruba šedesát ptáků. „Mám sokoly stěhovavé, rarohy velké, křížence, raroha jižního, různé druhy sov a letos jsem koupil výra sibiřského, protože jezdím na dětské dny a tam můžete přijet s ptákem za sto tisíc, ale když nebudete mít výra, tak budou děti zklamané. Výr je zkrátka doména a děti fascinuje,“ směje se sokolník.

A jak se k tomuto koníčku vlastně dostal? „Sokolníkem se člověk musí narodit. Podporoval mě v tom otec, měli jsme kavky, poštolky, káňata… V patnácti letech jsem si koupil první knížečku Výcvik sokolovitých dravců. To už bylo takové vodítko a pak jsem tomu propadl a začal se sokolnictví věnovat naplno,“ vzpomíná Václav Augustin.

Zkušennosti s chovem dravých ptáků využil Václav Augustin i ve svých dvou knihách. „V zajetí sokolnictví je převážně o sokolnictví samotném, bližší informace o líhnutí jsem sepsal až v knize V zajetí lovecké vášně. Rád bych vydal ještě alespoň jednu knížku, kam bych shrnul jenom příběhy o sokolnictví a chtěl bych se tam věnovat více líhnutí. Přidal bych i nějaké moje postřehy, aby se chovatelé vyvarovali některých chyb a nemuseli se všechno učit od začátku jako já,“ dodává lesák, myslivec, sokolník a spisovatel v jednom.