Každá z odsouzených žen ve Světlé nad Sázavou na Havlíčkobrodsku má svůj smutný příběh, svou třináctou komnatu. Stejně je na tom i tato drobná štíhlá blondýnka. Pavlína má od dětství vztah k umění a k literatuře. Krásně recituje na soutěžích, píše básničky do šuplíku, svět vnímá prostřednictvím poezie.

Zdroj: Deník/Štěpánka Saadouni

Netuší ale, co jí osud do budoucna přichystá. „Můj problém se jmenuje závislost. Na drogách, na alkoholu. Když jsem pod vlivem závislosti ublížila blízkému člověku a skončila ve vězení, odsouzená za násilný trestný čin, bylo to pro mě vlastně štěstí. Řekla jsem si, tak a dost. Tak už žít nechci,“ zdůrazňuje nadaná básnířka. Do literární soutěže se přihlásila a nic si od toho neslibovala. „Že jsem dostala cenu, je pro mě překvapení. Myslela jsem si, že poezie už nikoho nezajímá,“ usmívá se.

Soutěž fotografů Brody v Brodě.
Brody v Brodě. Soutěž fotografů zná vítěze, podívejte se

Díky úspěchu v soutěži získala Pavlína Bobková od pořadatelů soutěže i možnost zúčastnit se korespondenčního kurzu tvůrčího psaní.

„Můj patron je spisovatel Richard Skolek. Napsal už devět knih. Teď mi radí, jak dál tvořit a já se chci hodně naučit,“ vysvětluje Pavlína a dodává, že v literatuře vidí oporu pro lepší budoucnost. Sepisuje svoje zážitky z vězení, píše povídky a poezii. Jejími prvními čtenářkami a kritiky jsou spoluvězenkyně a někteří zaměstnanci věznice. „Ne, domů svoje povídky a básně neposílám, nestýkáme se,“ odpovídá možná budoucí spisovatelka na otázku, co na její tvorbu říká rodina a přátelé.

Jedním dechem mluví Pavlína Bobková o lásce k literatuře, k umění i o své další budoucnosti. Věří, že to bude život bez alkoholu a bez drog. Jednou chce vydat knihu. „V únoru požádám o podmínečné propuštění, po něm chci hned nastoupit ústavní léčbu. Nechci svoje chyby opakovat a nechci se do vězení vrátit,“ říká odhodlaně a dodává: „Jsem sběratelem nevšedních zážitků, ze kterých vzniká moje inspirace. Miluji život se vším.“

Úryvek z básně Pavlíny Bobkové:

Ve Světlé chvíle – než se celá dobru vzdám 

Apokalypsa mé kapsy na dlani,
aspoň pár vajglů k snídani.
O kávě k ránu zdá se mi,
kolik je slastí na Zemi?
V tom moje čekání není bez naděje, s pokorou přijímám vše, co se děje.
A těším se na to, až zbydou jen vzpomínky na tabák jak zlato a žehlené topinky

Sdružení Za branou, které vyhlásilo literární soutěž, se dlouhodobě věnuje lidem, jejichž blízcí se řízením osudu ocitli za mřížemi. Roli porotce Literární soutěže Za branou přijal letos Michal Horáček.

Novinář, spisovatel, autor hudebních textů, podnikatel, ale také nedávný kandidát na prezidenta České republiky. Pro autory mimořádná čest. Ne však tak úplně náhodná. Michal Horáček v rámci své prezidentské kampaně neopomenul ani věznice. Umění je podle něj nekonečně vstřícné.

Odsouzeným autorům vysílá skrytý vzkaz: „Umění lidem pomáhá. Všem. Na člověka totiž nemá nic větší vliv, zkušenost s uměním je v lidském životě tou nejpronikavější. Nepochybuji, že lidé po propuštění z vězení mají spousty starostí a obtížných úkolů, které ostatní řešit nemusí. Ale ani tehdy není moudré na vlastní uměleckou činnost nebo aspoň na vnímání hudby, literatury, obrazů nebo jiných uměleckých děl rezignovat."