Kroniku obce Dobrá sepsala místní rodačka Marie Hanušová. Dobrá je dnes místní částí Přibyslavi. Ani v této kronice samozřejmě nechybí vzpomínky na osudný rok 1939. „Dne 25 ledna 1938 po osmé hodině večer byla vidět na obloze silná rudá polární záře. Ta se měnila v bílou mlhu. Nebylo pamětníka, který by podobný úkaz pamatoval. Ti, co říkali, že je to zlé znamení, nebyli daleko od pravdy, neboť už v říjnu byla vyhlášena mobilizace, která pro naši zemi skončila ostudným mnichovským diktátem. Dne 15. března 1939 byl Hitler se svými vojsky v Praze a prohlásil Čechy a Moravu za Protektorát,“ píše se v kronice Marie Hanušové. Němci přijeli na Přibyslavsko do Dobré podle kroniky v pátek večer 17. března. Byl to letecký oddíl pod vedením bavorského majora. „Přijeli ve dvou krytých autech, ozbrojeni po zuby. Sněhu bylo tolik že Doberáci museli poskytnout Němcům koňskou přípřež a ještě do kopce k Hofmannově vile si Němci prohazovali sníh,“ píše Marie Hanušová.

Dej mi chleba za patrony

I další rodáci na ta smutná léta vzpomínají. Třeba František Henzl: „Těsně před válkou se u nás v hospodě často mluvilo o Němcích, že přijdou a bude zle. My děti jsme o nich měli svoje představy. Když byla v Přibyslavi staročeská pouť a maškary přijely až do Dobré před hospodu, soused povídá, už jedou. Když jsme je viděli, myslel jsem, že to jsou Němci, proto jsem utekl a schoval se na záchodě.“ František Henzl vzpomíná v kronice i na to, jak jako kluci měnili s německými vojáky chleba za patrony. Vojáci cvičili na hřišti v Přibyslavi na tržišti. „Když jsme šli ze školy, stavovali jsme se tam. Několikrát Němci sami žumrali a říkali německy, dej mi chleba a my říkali jo, ale dej mě patrony s dřevěnou špicí. Potom jsme ty dřevěné špice měnili za ostré,“vypráví František Henzl.

Jak vypadala okupace v Ledči nad Sázavou, vzpomíná kronikář František Pleva v dějinách města. „Za silného sněžení začalo německé vojsko obsazovat 15. března území Čech a Moravy. Pro velkou vánici a závěje se Němci dostali do Ledče až 16. března v 15 hodin. Na náměstí přijely tři obrněné vozy. Vojáci obsadili městský úřad. Ve městě byl klid, proto druhý den Ledeč opustili,“ popisuje události František Pleva. Okupace ale začala podle jeho vzpomínek silně ovlivňovat život ve městě. Bylo nařízeno zatemnění oken, pouliční osvětlení bylo vypnuto. V penzionu v Koželužně bylo zřízeno rehabilitační středisko německých důstojníků, převážně letců z tehdejšího letiště v Německém Brodě.

Teror a zatýkání

Aby byl ve městě zajištěn klid, spustili Němci podle Františka Plevy po obsazení v Ledči takzvanou akci Albert. „Hned prvního září byl zatčen starosta města učitel Emil Čech, člen Strany národního sjednocení, Jan Krajíček, obuvník ze sociální demokracie. Zatčeni byli i obuvníci Karel Viktora a Václav jelínek za KSČ. Byli odvezeni do Německého Brodu, pak do Jihlavy, do věznice ve Znojmě a pak do koncentračního tábora Buchenwald, všichni se ale vrátili domů,“vzpomíná Pleva. Německé úřady nařídili vyvěšení dvojjazyčných nápisů na úředních budovách a obchodech. Musely zmizet všechny státní znaky a busty prezidentů hlavně Masaryka.

Útlak německých úřadů byl podle Františka Plevy stále citelnější. Občané se začali upínat k vlastenectví. Proto byla v roce 1939 v Ledči založena Vlastenecko-dobročinná obec baráčníků. Spolek měl propagovat vesnické tradice. „Byly zavedeny potravinové lístky bujel černý trh, nejhorší bylo, že se lidé mezi sebou udávali Tak bylo zajištěno na udání několik řezníků z Kožlí a Číhoště, tři z nich byli popraveni,“ vzpomíná František Pleva.

Začalo utrpení pro židy

Okupace se stala katastrofou pro ledečské židy. „Hned po okupaci 15. března 1939 nastalo pro ledečskou komunitu židů peklo. Přišel zákaz pro židy navštěvovat hostince a restaurace. Židům byla vyhrazena pouze jedna místnost v prvním patře hotelu Šmejkal. Ostatní obyvatelé Ledče dostali zákaz se s židy stýkat, takže Ledečáci museli svoje židovské přátele navštěvovat až večer. Židé nesměli pracovat jako lékaři a právníci, nikdo je nesměl zaměstnat bez povolení, směli nakupovat jen v určitých obchodech v době od 15 do 17 hodin,“ popisuje František Pleva situaci, která se může dnešnímu člověku zdát až neuvěřitelná. Následovalo zavírání synagog a transporty do koncentračních táborů.

Letiště udělalo z Německého Brodu během nacistické okupace jedno z důležitých míst pro obsazení vojskem. Tak se stalo hned z rána 15. března 1939. 4. taková divize v čele s generálporučíkem Georg-Hansem Reinhardtem ihned letiště zabrala a do června téhož roku prostor opustily všechny zde umístěné čs. jednotky. Dne 4. září 1939 se pak Němci na letiště vrátili a zabrali budovu velitelství. Pokračovali na dokončení započatých staveb a vše 5. června 1940 zkolaudovali. Hned v létě zde Luftwaffe zahájila letový provoz. Jako v ostatních protektorátních základnách i tady začali trénovat noví piloti. Německý Brod byl využit jako satelitní letiště brněnské základny, takže se tu objevili žáci z Flugzeugführerschule (FFS) A/B 113 a později z FFS A/B 3. Také zde působila škola vzdušného zpravodajství (LNS 4) a letecká technická škola (FTS 1).

Ukradené dětství

Doba nacistické okupace bylo něco, na co nerad vzpomínal dnes již zesnulý Josef Švec z Havlíčkova Brodu, byť o tom občas vnukům vyprávěl, prý aby si vážili toho, že mohou žít v klidu a míru. „Období od 15. března 1939 bylo pro naši generaci dobou temna. Prožili jsme v něm čas dětství, který měl patřit k nejradostnějšímu období v životě člověka. Jako děti školou povinné jsme vnímaly radost rodičů a prarodičů ze vzniku samostatného československého státu a měli jsme úctu k prezidentu Masarykovi, který se na nás díval ze zdi za katedrou,“ vzpomínal pan Josef na to, jak Masaryka vystřídal potrét Edvarda Beneše a nakonec obrázek Emila Háchy. Co byla mobilizace a co to pro Čechy znamenalo, to prý jako malí kluci nechápali, ale vnímali zklamání dospělých, jejich smutek a zoufalství, když přišel 15. březen 1939 a v ullicích se objevili vojska německého Wehrmachtu. Pro děti a mládež to znamenalo zákaz cvičit v Sokole, zákaz organizace Junák, Dělnické tělovýchovné jednoty a dalších, které mělo později nahradit  proněmecké  Kuratorium  pro  výchovu  mládeže  v Čechách.. Ve škole se muselo v učebnicích škrtat vše, co souviselo s Československou republikou, nevyučoval se dějepis, v zeměpise se školáci učili jen co je Velkoněmecká říše a Protektorát Čechy a Morava.