Lidem, kteří přišli do Kavárny Chotěboř, aby si s umělcem v rámci tradičních večerů popovídali, to však nevadilo. „Hlavně, že jste dojel v pořádku. Počasí je strašné,“ zaznívá z publika.

Ondřej Vetchý Vysočinu zná a má ji rád. Není se čemu divit, chvíli pobýval v Okříškách na Třebíčsku, pak se s rodiči usadili v Jihlavě. Navštěvoval tam sportovní školu, jeho doménou byla atletika. Jako dorostenec dokonce vyhrál mistrovství republiky na 600 metrů. Za Jihlavu také závodil v judu, hrál šachy a první herecké zkušenosti sbíral v Horáckém divadle. A možná i to ho tak trochu nasměrovalo k jeho další kariéře: „Věřím tomu, že i když lidé žijí v prostředí, které jim k tomu neposkytuje žádné předpoklady, tak ta informace k nim přijde. A já jsem ji tenkrát dostal, možná z Vesmíru, možná od Pánaboha nebo nějaké jiné entity.“

K práci strážníka patří řada povinností. Některé uchazeče to odradí hned na začátku. Ilustrační foto
Městům na Vysočině chybějí strážníci: jednoho hledají i v Brodě

Vzhledem k tomu, že Vetchý dělal judo, pochopitelně byli diváci zvědaví, jak vnímá olympijského vítěze Lukáše Krpálka. „Považuji ho za legendu,“ říká upřímně herec. „Je to úžasný příběh, jak se z obyčejného kluka vypracoval na jednoho hodného, unikátního a ukotveného sportovce, který nikdy neřekne blbost. Jednou se mě můj chlapeček (Vetchého syn Aron, pozn. aut.) ptal: Tati, přepral bys ho? A kolik mu je, ptám se ho. Dvanáct. No to víš, že bych ho přepral. Za pár let mi položil stejnou otázku. A kolik mu je, ptám se znovu. Šestnáct. Jasně, odpovídám. Ale tati, to asi těžko, on byl druhý na mistrovství Evropy,“ vzpomíná herec, kdy zůstal mile překvapený nad kariérou mladého sportovce.

Pravdou však je, že jednou spolu proti sobě stáli, z legrace. „Musím říct, že tak silného chlapa jsem v životě neviděl. Kdyby se nám třeba líbila stejná žena a on by po ní šel, tak nemám šanci ji proti němu ubránit,“ říká s nadsázkou.

Ondřej Vetchý patří mezi uznávané herce, kteří mají pevné zásady. Hlavně co se týče ekologie, udržitelnosti a života v souladu s přírodou. „Když jsem sem dneska jel, musel jsem si dát pár minut pauzu. A víte, kolik pet lahví jsem za tu chvilku ve škarpě vysbíral? Minimálně dvacet,“ poukazuje. Na to vtipně reaguje moderátor večera Jiří Vaníček: „Tak proto jste přijel pozdě, protože jste sbíral odpadky u silnice.“

Singeltrail u Telče.
Singletrail v Chotěboři bude, ale zatím skromný. Rozpočet přesahuje milion

Málokdo ví, že v čase covidu, kdy měly všechny aktivity stopku, natáčení nevyjímaje, pracoval Vetchý v lese. „Strávil jsem tam asi rok. Kácel jsem stromy. A spoustu jich vysázel. Ani si nedokážete představit, jak si u toho člověk vyčistí hlavu,“ prozrazuje.

Že u něj materiální stránka existence není až tak důležitá, dokazuje prakticky stále. Například odmítá účinkovat v reklamách. Alespoň v těch, které nemají žádný smysl pro společnost. „Občas mi nabídli takovou částku, že se mi až zatočila hlava. Ale když jsem se jich zeptal, jaký to má celospolečenský přínos, nedokázali mi odpovědět,“ říká. Spotů, ve kterých se objevil, proto není mnoho. To se týká i celovečerních filmů. Takové Ženy v běhu dělal zadarmo. „Byla to služba kamarádovi. Rád podpořím šikovné lidi, kteří mají dobré nápady a chuť něco dělat. Pak jsem se dozvěděl, že film vydělal 220 milionů korun a já nedostal nic,“ směje se.

Kojící koutek v budově brodské nemocnice.
Matky v brodské nemocnici mají k dispozici kojící koutek

Vetchý neustále působí, že je v dobré fyzické kondici. Přiznává, že za to může jeho sportovní minulost. „Teď už necvičím skoro vůbec. Nepočítám, když si v pauze při představení v divadle dám kliky, nebo sto shybů. Ale svaly si hodně pamatují. Vždycky jsem trénoval proto, abych měl sílu, dnes, ale i zítra. Velké svaly nikdy nebyly můj cíl. Možná i díky tomu v současnosti dokážu pracovat šestnáct hodin denně. Jinak bych se zhroutil, jako se to stalo mnoha mým kolegům. Ne každý to vydrží,“ myslí si.

Herectví prožívá naplno. Když hraje, tak jedině srdcem. Vnímá všechny emoce spojené s danou postavou, prožívá ji ve dne i v noci. Není se tedy čemu divit, že jej nedávno rozhodila slova jisté numeroložky. „Napsala mi, abych si dával pozor na výběr rolí. Abych se tak nevkládal do postav. Vesmír prý nerozlišuje, jestli je to hrané, nebo jestli je to pravda. A že mě to může časem semlít. Přiznám se, nebylo mi všechno jedno,“ zamýšlí se. V tomto obdivuje Ivana Trojana. Ten podle jeho slov umí hrát hlavou. Hned všechno pouští pryč.

Ve snímku Život je život se v roli policisty, který si představuje, jaké to je, být v kůži agenta 007, potkal se Simonou Stašovou. „Ona je skvělá herečka, ale tak trochu blázen. Všemu věří. Kdybych jí řekl, že u mě včera přistáli Marťané, s vyděšeným pohledem by se zeptala: A co budeš dělat? Takže je výborná, ale musí se hlídat,“ usmívá se.

Přestavba pošty na muzeum na to by se peníze ze Sberbank Chotěboři hodily
V Chotěboři se drží při zemi. S penězi ze Sberbank zatím nepočítají

Co se týče dalších rolí, silně na něj zapůsobily příběhy kriminalistů z 1. oddělení nebo pozadí kolem podnikatele Františka Mrázka ve filmu Příběh kmotra. Dlouho o tom diskutoval s bývalým šéfem skutečné pražské mordparty Josefem Marešem. „Byl jsem v šoku, když mi říkal, jak dotyčný podnikatel mluvil s ministrem vnitra. A když se společně bavili o tom, co mají k*rva udělat s tím policajtem – v seriálu jakože se mnou. A zaznělo: Zbav se ho. To je strašný, když si člověk uvědomí, v čem jsme to žili a stále ještě žijeme. Protože jsme se stále z toho nevzpamatovali, nezbavili se toho,“ popisuje chvilky, které v něm zanechaly hluboký dojem.

Když Ondřej Vetchý nehraje, má spoustu dalších aktivit, které by možná vydaly i na dva životy. Jednou z nich je například zkoumání ostatků na ďáblickém hřbitově v Praze. Na jednom místě jsou tam uložené kosti hrdinských parašutistů z druhé světové války, mučedníka Toufara nebo Milady Horákové společně s nejhoršími válečnými zločinci. „To tak přece nemůže zůstat! Snažíme se je oddělit, identifikovat a dát je na důstojné místo, které jim patří a zaslouží si. Je to náročná práce, ale důležitá,“ vyznává se.

Rodák z Jihlavy věří, že na světě musí panovat určitá rovnováha. Zlo je třeba vyvážit dobrem. „A když jsou ty misky vah trochu nakloněné na špatnou stranu a pak se napraví zlý člověk, věřím, že ti tam nahoře tleskají,“ uzavírá s úsměvem.