Přihláškovou pohotovost s nimi samozřejmě drží i letošní absolventi bakalářských studijních programů, zapomenout proto nesmíme ani na ně. Jasné je, že všichni bez výjimky musejí vzít v potaz, a to ještě předtím, než své přihlášky rozešlou napříč naší univerzitní a vysokoškolskou republikou, celou řadu důležitých otázek. O prospěchu, vlohách, popřípadě talentu hovořit nebudeme, to by mělo být zcela samozřejmé. Ovšem o otázce, nebo chcete-li kritériu, budoucího a hlavně pak skutečného profesního uplatnění, rozhodně ano.

Doba, kdy o volbě vysokoškolského studijního oboru rozhodovalo, v uvozovkách řečeno, pouhé přání středoškoláka či bakaláře, je totiž nenávratně pryč. Svědčí o tom mimo jiné 
i údaje, které v posledních letech o čerstvých a bohužel nezaměstnaných magistrech či inženýrech vpisují do příslušných kolonek úředníci na úřadech práce.V této souvislosti se nabízí úvaha, zda by mladí a šikovní lidé neměli při volbě svého vysokoškolského studia postupovat jaksi syrově a ryze pragmaticky. Zda by nejprve neměli zapsat, a posléze vystudovat, obor, který je v budoucnu bez problémů zaměstná a uživí, 
a teprve pak se vhodnou formou vrátit k oboru a studiu, které je baví a naplňuje. Bez ohledu na to, že po nějakou dobu, danou cyklicky se opakujícími ekonomickými kapitalistickými výkyvy, může být jejich více či méně koníčkem. Připouštím, že toto řešení je do jisté míry kostrbaté, časově i finančně náročné, ale cesta pro cílevědomé to určitě je. jaromir.kulhanek@denik.cz