Originální chaloupky doslova jako z pohádky jsou tři a stojí přímo u rybníka na návsi. Největší z nich se proto jmenuje Chaloupka u rybníčka. Menší nese název Perníková chaloupka a na štítě té nejmenší se praví, že jde, a přímo se to i nabízí, o Chaloupku pro trpaslíky.

Všechny je vlastnoručně postavil, nábytkem odpovídající velikosti vybavil a pestrobarevnými pohádkovými motivy opatřil malíř Petr Medo z Prahy.

Úvodní otázka je více než jasná. Proč?
Než odpovím, povím vám, že malebnou přírodu Chotěbořska jsem před lety objevil coby rekreant. Jezdíval jsem do rekreačního střediska Geofond a do Sobíňova chodil na pivo do hospody U Štefana. A právě tam jsem se seznámil se starým pánem, který vlastnil staré, zatuchlé a rozbořené stavení u rybníka. Koupil jsem ho od něj a než jsem se pustil do stavby, sedl jsem do auta a objel Českolipsko, Novoborsko a Novojičínsko. Tedy oblasti, které jsou charakteristické lidovou architekturou používající kombinace barev. Viděl jsem stovky chat a chalup a byl jsem zděšen z toho, jak se všechna stavení skládají z černých a bílých prken. Vrátil jsem se domů a prohlásil, že v žádném případě nic a nikoho kopírovat nebudu a jako první v republice si udělám svoji vlastní, ne sametovou, ale chalupářskou revoluci! Můj sen se splnil a revoluce se mi nádherně povedla.

Fajn. A teď nám o chaloupkách povězte něco víc…
Dobře. Chaloupka číslo jedna se jmenuje Chaloupka u rybníčka. Postavil jsem ji v roce 2000 a je namalovaná na téma „voda a tvorstvo, co žije ve vodě". Chaloupka číslo dvě, postavil jsem ji o rok později, a proto, aby té první nebylo smutno, se jmenuje Perníková chaloupka. Je namalovaná, jak je zřejmé, na téma „Ježibaba, Jeníček a Mařenka". No a chaloupku číslo tři, postavil jsem ji, aby chaloupkám číslo jedna a dvě nebylo smutno, jsem nazval Chaloupka pro trpaslíky a je namalovaná na téma „Sněhurka a sedm trpaslíků". A mě těší, že se líbí všem dětem od pěti do pětadevadesáti let, protože je umí pohladit po srdíčku.

Ti, kteří u vás ještě nebyli, netuší, že chaloupky jsou vymalované i uvnitř…
Jakpak by ne! I to patří k mé chalupářské revoluci. Začalo to tak, že jsem koupil dva staré rozpadlé kredence a postel. Opravil jsem je, osmirkoval, dezinfikoval, impregnoval, natřel podkladovou barvou a nakonec namaloval. A dílo se povedlo a daří se dál.

Obrázky zůstávají u vás natrvalo, nebo je obměňujete?
Co se mi už nelíbí, jde pryč. A kdybyste se mě zeptal, kolik obrázků je na chaloupkách venku, na stěnách a nábytku vevnitř, tak vám odpovím, že nevím.

Stovky obrázků a tisíce postaviček na nich…
Tak nějak to bude.

Vzpomenete si na svůj první chalupářský obrázek?
Chalupu, v Sobíňově stála od roku 1850, jsem koupil v květnu 1998. Takže ten první jsem mohl namalovat někdy v roce 1999. A posledních devět obrázků letos v zimě. Víte, v Sobíňově jsem vždycky od 15. března do prvního prosince, kdy balím kufry. Přes zimu, to je mimochodem můj nepřítel číslo jedna, jsem doma v Praze a tam maluji.

Na co malujete?
Na lamino a v několika vrstvách. Ve finále obrázky ještě dvakrát přelakuji.

Nápady a inspirace?
Chodím a dívám se. Přicházejí i vlastní nápady. Maluji to, co mě zaujme, co se mi líbí. Radím se i s kamarády malíři.

Motivy Josefa Lady nelze přehlédnout…
Nelze a nikterak to neskrývám. Mám Ladovy obrázky rád a určitě nejsem sám.

Malujete celý život?
Ano. Mám to po tátovi. I on maloval. Byl amatérským malířem.

Vaše původní profese?
Jsem stavební technik.

Kolik času svým chaloupkám věnujete?
Veškerý. A nejen chaloupkám. Jak můžete vidět, patří k nim i poměrně velká členitá zahrada, záhony. Musím dbát na pořádek a čistotu. To znamená, že kopu, sázím, likviduji plevel, sekám trávník, a tak podobně. Tady je tolik práce, že si někdy myslím, že se z toho zblázním. Na všechno jsem sám.

Jak vás a vaše chaloupky berou lidi ze vsi?
Tak to je moc těžká otázka. Víte, jak to je. Na malé vesnici bývá problém, když člověk vyčnívá z řady. S minulým starostou, to bylo až do roku 2006, byla spolupráce na bodu mrazu. Možná to bylo i tím, co mi řekl jeden tehdejší zastupitel. Pověděl mi: Petře, starosta ignoroval tvoje nádherné chaloupky, protože jsi dokázal udělat za jeden den takovou reklamu obci, jako on za celých osm let. Do předloňska byl v Sobíňově starostou Václav Ležák. Zajímal se o moji práci, zajímal se o obec. Byl to starosta progresivní. S nynějším starostou žádná spolupráce neexistuje, ale když se potkáme, tak jeden druhého pěkně pozdravíme. Ale abych se vrátil k vaší otázce. Sedmdesát procent lidí v Sobíňově mě bere jako svého kamaráda, no a těch zbývajících třicet by mne nejraději vidělo zakopaného devět metrů pod nějakým bukem.

A návštěvníci?
Myslím, že nejlépe to vystihují zápisy v návštěvních knihách, které jsem si pořídil. Jeden představitel městyse v České Bělé napsal. Cituji: „Pane Medo, kdybyste postavil chaloupky v České Bělé a dělal zde takovou pozitivní reklamu, jakou děláte v Sobíňově, tak vám zaručuji, že vám denně budeme mýt nohy v mléce." Nebo vám přečtu, co napsal Jan Nejedlo ze Společnosti statečných kamarádů z Kostelce nad Labem. Bylo jich tady dvaapadesát. Cituji: „Připadáme si jako v Jiříkově vidění, v tom nejkrásnějším slova smyslu. Pohádkový král je jen jeden = Pan Medo." Nechci se chlubit, ale v knize mám zápis také od tlumočnice Isabely, která doprovázela devět Kanaďanů. Cituji: „Prochodili a prošlapali jsme celou severní a východní Kanadu. Viděli jsme tisíce chat, chalup a srubů, ale takovou krásu, jakou jste zde vytvořil vy, pane Medo, jsme potkali až v České republice. Zouváme si boty a smekáme před vámi klobouk." A to by už mohlo stačit, ne?

Zaznamenal jste i ohlasy negativní?
Odpovím takto: nikomu nic nevnucuji a neurazím se, když mi někdo řekne, že se mu to nelíbí.

Kdy k vám mohou lidé přijít?
Lapidárně řečeno: stačí zaklepat na dveře. V ten okamžik se Petr Medo rád stane tím nejzasvěcenějším průvodcem. A odměnou se pro něj stane právě ta návštěva. Ale lepší je samozřejmě dopředu zavolat a domluvit se. Kontakt zájemci najdou na www.malovanysvět.cz.

Slyšel jsem, že pracujete pro reklamní agenturu…
Ano, pracuji, a to z jednoho jediného důvodu. Chci do Sobíňova nalákat co nejvíce návštěvníků, turistů, aby viděli, že obec Sobíňov je nádherná, že leží v nádherné lokalitě Vysočiny a že se nám tady dobře žije. Navíc Sobíňov soutěží o nejkrásnější obec a já dělám všechno pro to, aby se umístil co nejlépe.

Poškodil vám někdy někdo vaše chaloupky?
Vím, na co narážíte. Sobíňovská a neblaze proslulá diskotéka, že?

Ano.
Neumím si to vysvětlit, ale zaplať pámbů, vandalové se jim vyhýbají.

Tak, ať to vydrží i nadále. Mimochodem: není třem chaloupkám smutno? Nebude čtvrtá?
Nebudete mi to věřit, ale jeden čas jsem vážně uvažoval o tom, že postavím a namaluji chaloupky na pilotech přímo v rybníku na návsi. Nápad jistě dobrý, leč nepochodil jsem. Takže odpověď zní ne. Chaloupky jsou komplet.