Ti více zasvěcení sledují jejich počínání detailněji, dlouhodoběji, a tak dobře vědí, jak pracují, na čem zrovna pracují, ale vědí i to, co se jim dříve povedlo více, co méně a co je pro ně typické, nebo charakteristické. Řeč je samozřejmě o umělcích, uměleckých řemeslnících a mnoha dalších kumštýřích a vůbec i jinak Bohem nadaných lidech, kteří žijí a tvoří tady u nás na Vysočině.

Sympatické na nadcházejících Dnech otevřených ateliérů, které havlíčkobrodské Muzeum Vysočiny v úzké spolupráci s mnoha dalšími partnery již brzy opět uspořádá, je i to, že prvně zmíněná skupina lidí se může díky této chvályhodné iniciativě, a navíc jaksi nenásilně, přiblížit k uvedené skupině druhé. Vejde-li totiž dokořán otevřenými dveřmi do uměleckých ateliérů a dílen, dostane se jí vskutku jedinečné příležitosti poznat jejich neobyčejné kouzlo a dost možná i taje, ale i docela obyčejné tvůrčí starosti malířů, sochařů a dalších lidí, jimž bylo shůry dáno.

Dny otevřených ateliérů totiž disponují úžasnou vlastností, kterou lze docela dobře pojmenovat nebo definovat, dejme tomu, jako cílené polidštění kumštu. A právě tuto vlastnost potřebuje naše výše zmíněná množina první, pro svou žádoucí a postupnou „proměnu" v množinu druhou, poznat, pochopit, uchopit a v ideálním případě přijmout i za vlastní.

jaromir.kulhanek@denik.cz