Tykáme si s elektronikou, mobilní spojení je pro nás denním chlebem a skoro se zdá, že jsme schopni poručit i větru dešti, ale to je omyl. Nad českou kotlinou se o víkendu přehnal vítr, který naštěstí nedosahoval síly cyklonu, jak ho znají na pobřeží Spojených států, ale i to stačilo.
Bez elektřiny se ocitly rázem stovky tisíc domácností, nefungovaly některé vlakové spoje, nemluvě o průmyslových škodách. Ještě že nebylo hůř.
Lidé, kteří doma neměli po ruce svíčku a v kuchyni babiččina kamna na uhlí, najednou poznali, co je to tma a zima. V mnoha domácnostech přestala téci voda, nemluvě o elektronice, která se stala rázem nepoužitelnou a o mobilním spojení, kdy většina super moderních plochých mobilních telefonů byla najednou dobrá leda tak k pobíjení much a z domácího počítače se stalo zbytečné torzo.
V té chvíli mnozí z nás na vlastní kůži pocítili, jak strašně jsme závislí na všech moderních technických vymoženostech a jak jsme bez nich bezbranní, bezradní a zranitelní a že bez nich vůči přírodě, živlům a jejich ničivé síle neznamenáme vůbec, ale vůbec nic.
