To jenom parta osmi kluků z kapely Jelen doslova raketovým způsobem vylétla vzhůru – držitelé Anděla za Objev roku, majitelé zlaté desky, nominace na Českého Slavíka, několik videoklipů či duet s Janou Kirschner. Je to totiž již více než rok, co poprvé v českém éteru zazněly hity přibyslavsko – pražské kapely Jelen. „Začalo to vlastně náhodou," vyprávějí členové kapely Ondřej Málek, Tomáš Málek, Martin Kasal a Janek Kovářík.

Jak jste se dali dohromady?
Ondřej Málek (OM): Mezi zakládající členy kapely Jelen totiž patřím já, Martin Kasal 
a Jindra Polák. My s Martinem pocházíme z Přibyslavi a Jindra naopak z Prahy. Na konci roku 2012 jsme se všichni potkali na jam session ve studiu producenta Martina Ledviny a všichni jsme se chtěli posunout někam dál a zároveň hledali i někoho, kdo nám pomůže.

Takže všichni jste měli v té době nějaké své vlastní kapely?
Martin Kasal (MK): Ano 
a stejně tak i mnoho vlastních písniček. Společně jsme si všichni trochu zajamovali a zahráli pár songů a vzápětí vlastně přišel nápad, proč bychom to nemohli spojit dohromady.

Hezké…
OM: Postupně jsme se propracovávali až k živému koncertu, přičemž ten první jsme odehráli s kapelou Druhá tráva.
MK: Původně jsme byli čtyři, to s námi hrál ještě jeden kluk z Liberce, a to na kytaru a na buben. Ten však potom odešel, ale více než rok jsme hráli pouze ve čtyřech.

Koukám ale, že od té doby jste se pěkně rozrostli…
MK: Jsme už pořádná rodinka. (směje se) Noví členové totiž přišli především během natáčení našeho prvního alba Světlo ve tmě. Dohodli jsme se na tom, že tam chceme mnohem více nástrojů, aby byl zvuk mnohem hutnější.
OM: Takže jsme například sehnali trumpetistu Sašu Smutného, který vystupoval v symfonickém orchestru. Řekli jsme mu, ať nám něco zahraje, a již s námi zůstal. Podobným způsobem jsme potkali i další členy kapely, například jsme poznali Jana Vojtěch Reka, který v té době hrál na elektrickou kytaru. Řekli jsme mu, že potřebujeme někoho, kdo umí hrát na banjo. Takže když se to naučí, může s námi zůstat a stále hraje. (usmívá se)

Myslíte si, že je to už konečná podoba kapely?
MK: No, už nás je osm, včetně naší speciální zpěvačky a hosta Kateřiny Marie Tiché, která s námi již jezdí skoro od začátku. Dovolím si říct, že bychom se novým členům asi nebránili, ale v téhle sestavě nám to zatím tahle vyhovuje.

Jak se u vás ocitla slovenská zpěvačka Jana Kirschner?
OM: Jindra Polák složil písničku Co bylo dál?, přičemž ten text měl napsaný sám pro sebe, tedy celou písničku by mohl bez problémů odzpívat muž. Někoho napadlo, že by nebylo od věci, z toho udělat duet. No a jediná dobrá zpěvačka nás napadla Jana Kirschner, kterou máme všichni rádi. Má neuvěřitelný cit a vkus pro muziku.
MK: Někdo potom ze srandy řekl, tak ji to pojďme poslat a uvidíme, co na to řekne. Překvapilo nás, že se Jana za týden ozvala a přijela. Natočila během čtyř hodin ve studiu svoji část a zase celá nadšená odjela. Písnička se jí totiž moc líbila a rovněž sedla jejímu vkusu.

Proč zrovna skupina Jelen? Koho to napadlo?
OM: Na začátku jsme nahráli pár demo nahrávek. Následně nás napadlo, že bychom se asi měli nějak jmenovat. Někdo řekl, tak proč ne třeba Jelen, podle stejnojmenné písničky, kterou napsal Jindra Polák. Ten samozřejmě byl okamžitě proti a říkal, že jen přes jeho mrtvolu se bude kapela jmenovat Jelen. To je přece nesmysl.

Takže to postupem času nějak vyšumělo?
MK: Přesně tak. Chvilku jsme to nechali být a Jelen nám zůstal.
OM: Nakonec i sám Jindra uznal, že to byl dobrý nápad, jelikož jelen jde velmi dobře znázornit a graficky zpracovat. Zároveň je obsažen v různých světových mytologiích a je to majestátní zvíře.

Do jakého žánru se tedy řadí vaše hudba? Folk? Rock? Pop?
OM: Hodně lidí se nás na to neustále ptá. Většinou říkáme, že jde o roots music, tedy vlastní tvorbu, která vychází z kořenů populární hudby, jako je country, folk, bluegrass nebo blues.
Janek Kovářík (JK): Snažíme se používat výhradně staré hudební nástroje, kterými se v minulosti dělala popová muzika. Samozřejmě by všechny naše písničky šly zahrát i na současné moderní nástroje, ale rozhodně by to ztratilo na své syrovosti.
MK: Teď nám to sice trochu kazí ta elektrická kytara, ale i přesto je to obohacující prvek…

Jak to máte s texty?
OM: Zásobu písniček a textů máme stále bohatou, jelikož každý z nás měl předtím svoje kapely. Takže to vypadá tak, že vždy někdo přinese nějaký text a společně se na něj podíváme a upravíme. Takhle například vznikla písnička Magdaléna. Původně to byl náš text a Jindra někde v tramvaji vyslechl cizí rozhovor nějakého páru, pravděpodobně o nevěře. Díky tomu tak vznikla Magdaléna.

Pěkný. Je vidět, že dobře spolupracujete…
MK: Každý máme za sebou letitou hudební kariéru. Všichni žijeme jenom hudbou a máme plné hlavy nápadů. Takže to jen dáváme na stůl a kreativně upravujeme. Rozhodně máme v šuplíku ještě spousty hitů a příští rok plánujeme vydat již druhé album.

Klobouk dolů. Podle mého názoru jdete neuvěřitelným způsobem nahoru, a to nemyslím jen ocenění. Stačí se podívat na seznam vašich koncertů…
Tomáš Málek (TM): Teď se rozhodně nezastavíme. Skoro každý den máme nějaký koncert, takže album je teprve v přípravách a nechceme ho nijak uspěchat. Když se to tak vezme, tak za léto odehrajeme kolem sta koncertů. Na podzim nás také čeká první samostatné turné a chystáme spousty překvapení a speciálních hostů.
OM: Do toho samozřejmě všichni pracujeme, tři členové ještě studují a máme své rodiny. Uvidíme, jak to všechno zvládneme a kam se příští rok posuneme.
MK: Přesně tak. Nápady stále jsou a máme za sebou soustředění, kde jsme dodělali například pět nových písniček a stále je chuť tvořit něco nového. (usmívá se)

To se hezky poslouchá. Věřím, že máte již také pořádnou fanouškovskou základnu…
OM: Zřejmě asi ano a jsme za to každopádně hrozně moc rádi. Není pro nás větší odměny než plné sály, Lucerny, náměstí či festivaly. Největším letošním zážitkem byl rozhodně festival Colours of Ostrava, kde lidé vytvořili neuvěřitelnou atmosféru. Po každém odehraném koncertě chodíme mezi naše fanoušky, rozdáváme podpisy a prodáváme alba. Jsme rádi, že se lidem líbí naše písně.
MK: Letos jsme například hráli v Táboře a po koncertě za námi přišel asi sedmdesátiletý pán a říkal, že v životě si album na koncertě nekoupil, ale to naše musí mít. Tím chci říct, že naše hudba a písně jsou pro všechny věkové skupiny.
JK: Naše písničky znají lidé především z rádia a i díky tomu jsme se proslavili. Všem posluchačům a fanouškům patří velké poděkování.

Složení kapely

Jindra Polák – zpěv, kytary, foukačka
Martin „Kása" Kasal – housle, piano, vokály
Ondřej Málek – basa, buben, vokály
Tomáš Málek – kytara
Jan Vojtěch Rek – banjo, elektrická kytara
Janek Kovářík – akordeon
Saša Smutný – trubka, perkuse
Kateřina Marie Tichá – speciální host, zpěvačka