Nejdřív skupina senátorů podala stížnost k Ústavnímu soudu. Nelíbil se jim zákon, který od loňska nutí velké obchodní řetězce bezplatně poskytovat část neprodejného zboží potravinovým bankám. Navíc se ukazuje, že Ministerstvo zemědělství, které potravinové banky dotovalo, už to do budoucna dělat nechce.

Senátoři z horní komory (bylo jich 25) v čele s Ivem Valentou (Soukromníci) označili novelu zákona o potravinách za zásah do práv řetězců. Vadila jim také až desetimilionová pokuta, kterou zákon stanovuje za nedodržení povinnosti. „Je to nucená účast na charitě,“ tvrdí senátoři. Podle Valenty by stát neměl přenášet náklady sociální politiky na malou skupinu lidí, potravinářské podnikatele. "Jakoukoliv státní politiku musí stát dělat za své peníze," napsali senátoři.

„Potravinové banky nakládají s potravinami, které by jinak přišly na skládku. Darované potraviny distribuují organizacím, které mají o potraviny zájem. Díky bankám vznikl také systém, který kontroluje s kolika potravinami se u nás plýtvá,“ zdůraznila za vedení Potravinové banky Vysočina v Ledči Iveta Vrbová.

Podle Vrbové potravinové banky naopak vnesly do otřesného plýtvání potravinami konečně pořádek a kontrolu.
„Vznikla kontrola nad distribucí, není možné kšeftování s potravinami, vznikla skladová evidence,“ zdůraznila Vrbová. 
Senátoři u Ústavního soudu se stížností nakonec neuspěli. Podle soudu nejde o protiústavní zásah do vlastnických práv ani do práva podnikat. Soud opatření označil za součást mezinárodních snah omezit plýtvání potravinami, snížit produkci odpadu, chránit životní prostředí a pomáhat sociálně slabým. „Zákon sleduje legitimní cíl,“ řekl soudce zpravodaj Jan Filip a dodal: “Potraviny, které by jinak skončily jako odpad, pomáhají lidem v nouzi, třeba matkám samoživitelkám nebo bezdomovcům.“ Srovnání s komunistickým vyvlastněním soudce odmítl.

„Jsem přesvědčen o tom, že je dobře, že se velké potravinové řetězce podílejí na odvádění části neprodaného zboží potravinovým bankám. Nemyslím si ale, že by toto mělo být formou povinnosti a upraveno zákonem. Věřím, že převážná většina velkých řetězců by tak činila i dobrovolně. Já jako spotřebitel rád budu nakupovat v obchodech, které na charitu přispívají,“ konstatoval například havlíčkobrodský senátor Jan Tecl (ODS).

Přesto, že se podařilo stížnost senátorů smést ze stolu, provozovatelé potravinových bank, které zachraňují neprodejné potraviny a poskytují je ročně až sto tisícům lidí v nouzi, vyhlížejí budoucnost s obavami. Ministerstvo zemědělství sice na letošek zvýšilo finanční pomoc pro potravinové banky o dvě třetiny, ale provozovatelé mají strach, že rok 2019 bude poslední, kdy peníze od státu dostanou. Zatímco loni ministerstvo poskytlo 33 milionů korun, v tomto roce to bude 55 milionů. Peníze slouží ke svozu, skladování a distribuci potravin.

„Schvalování rozpočtu probíhá každý rok. M ministerstvo zemědělství oznámilo, že v roce 2020 podpora pravděpodobně skončí a že máme o financování vyjednávat s ministerstvem práce a sociálních věcí,“ sdělil předseda České federace potravinových bank Aleš Slavíček.

„S nárůstem množství potravin, které Potravinová banka v Ledči nad Sázavou přijímá, je také spojen růst provozních nákladů, zvyšují se náklady na distribuci potravin potřebným,“ konstatoval za Potravinovou banku Vysočina Miroslav Krajcigr. Za rok 2017 potravinová banka přijala 45 778 kg potravin a 42 556 kg potravin vydala. Bez finanční podpory ze strany státu, je činnost Potravinové banky Vysočina v Ledči závislá na podpoře z Kraje Vysočina a dalších měst a obcí.

Počátky Potravinových bank sahají do roku 1967, kdy John Van Hengel zakládá první potravinovou banku ve Phoenixu v Arizoně (USA), aby čelil nárůstu chudoby a bojoval proti plýtvání potravinami. Tímto krokem se nechává inspirovat několik charitativních organizací v Paříži a v roce 1984 založí první potravinovou banku. Ty pak dále vznikají i v jiných zemích (Polsko, Itálie, Portugalsko). V roce 1986 se spojily do Evropské Federace potravinových bank.