Podle Anny Šnýdlové, zastupitelky města Přibyslav, která je nositelkou vyznamenání města Mooku za rozvoj přátelství mezi oběma městy, se podařilo kontakty udržet hlavně proto, že nezůstaly v rovině oficiálních delegací, ale přerostly do hlubokých osobních přátelství.

„Po roce 1989 se u nás obecně objevily tendence uzavírat přátelství mezi městy v Česku a městy na západ od našich hranic. Tehdy se do města Světlá nad Sázavou vrátil po emigraci z Holandska pan Staněk, který žil 18 let v Haarlemu. Po roce 1991 nás oslovil s dotazem, zda bychom měli zájem navázat kontakty s nějakou holandskou obcí,“ říká Anna Šnýdlová. Přibyslav samozřejmě o navázání kontaktů v Holandsku zájem měla. Ve čtvrtek 18 dubna 1991 telefonoval starosta Staněk ze Světlé do Přibyslavi: „Máte je tady, tak si pro ně přijeďte.“

„A tak jsme tam se sochařem Romanem Podrázským jeli. Čekala tam na nás paní P. C. Lodders – Elfferich, členka městské rady Mooku. Elegantní holandská dáma, vzhledem i vystupováním. Přijela i s rodiči,“ vzpomíná Anna Šnýdlová. Tak začaly kontakty mezi městy vzdálenými od sebe zhruba tisíc kilometrů a vydržely čtvrt století.

První oficiální čtyřčlenná návštěva zástupců města Přibyslav v Mooku u starostky C. M. Botman-Laan se uskutečnila až v roce 1993. Podle Anny Šnýdlové si Češi připadali v Mooku jako vládní delegace. Rok nato se Holanďané vydali do Přibyslavi, aby oficiálně podepsali smlouvu o přátelství. Jak vzpomíná současný starosta Martin Kamarád, někteří Holanďané vůbec netušili kam jedou, protože o státech bývalého východního bloku slyšeli ledacos.

„Bývalý starosta Mojmír Novotný moc stál o to, aby se přátelství mezi oběma městy udrželo nejen v oficiální rovině, ale hlavně aby přerostlo do osobních kontaktů, a tak v Přibyslavi vznikla zahraniční komise města,“ vysvětluje Šnýdlová. Velkou úlohu v tomto případě sehrály hlavně přibyslavské spolky. Jako nejaktivnější se ukázali skauti, kteří velice rychle navázali vztahy s holandským oddílem Don Bosco. V srpnu 1994 se tak v Mooku konal skautský tábor, kde nechyběli ani skauti z Přibyslavi. „Tenkrát do Mooku jelo 20 dětí a osm dospělých. Skautský oddíl Don Bosco slavil 40 let od založení,“ vzpomíná přibyslavský místostarosta a aktivní skaut Michael Omes. Jak dodává, byl to první zahraniční tábor přibyslavských skautů od roku 1930.

V září 1994 byl na náměstí v Přibyslavi slavnostně odhalen kámen přátelství mezi městy Mook a Přibyslav.

Po skautech navázali přátelství v Holandsku také přibyslavští myslivci. „Až do dneška se myslivci z Mooku a naši vzájemně navštěvují. Pro Holanďany je to zážitek, když si mohou s přibyslavskými kolegy zajít do lesa na lov a nebo na houby. V Holandsku sice do lesa můžete, ale nejenže tam nesmíte sbírat houby, nýbrž tam nesmíte sbírat vůbec žádné plodiny,“ vysvětluje Anna Šnýdlová.

V roce 1995 se konala v Mooku velká slavnost tamní kapela Harmonie Erica, která má asi stovku členů slavila sté výročí založení. Ani zástupci Přibyslavi a především přibyslavských spolků, tam nesměli chybět. Byli tam tři dny. Navštívili středisko lukostřelců. Zástupci Přibyslavi pozvali lukostřelce z Holandska na návštěvu, ale ta se zatím neuskutečnila. Zato intenzivní kontakty navázali přibyslavští hasiči.

Nemine snad rok, aby se v Přibyslavi neobjevil někdo z Holandska, ať už se jedná o zástupce různých spolků a organizací nebo čistě osobní návštěvy, protože mezi některými rodinami v Přibyslavi a v Holansku vzniklo postupem let hluboké přátelství. Vrcholem družebních akcí byla podle podle starosty Kamaráda účast zástupců města Přibyslav na slavném dálkovém pochodu v Holandsku, který se jmenuje Gladiolová cesta. „Pochod trvá celé čtyři dny. Každý den ujdete 50 kilometrů. Že jde o skutečně výjimečnou událost, svědčí skutečnost, že pochodu se účastní i královská rodina,“ vzpomíná starosta Kamarád.

Za účelem organizace spolupráce s Mookem radnice zřídila svoji zahraniční komisi. Na nizozemské straně byla se stejným cílem ustanovena Nadace pro Přibyslav (Stichting Přibyslav – pozn. aut.). Obě tyto složky navázaly úzkou spolupráci a výsledkem byla řada vzájemných návštěv. Jak dodává starosta Kamarád, v roce 2014 u příležitosti podzimních oslav a tradičních Mlékárenských dnů, udělila Přibyslav čestné občanství bývalému radnímu nizozemského města Pietu Martensovi. „Byl to právě on, kdo stál na samém počátku družby mezi našimi městy, a výrazně ji podporoval," říká Kamarád a dodává, že přátelství obou měst je velmi cenné i v tom, že Holanďané citlivě vnímají, jak se město na Vysočině mění stále k lepšímu. Domy se opravují, bohatne kulturní život, rozvíjí infrastruktura.

Letošní rok, kdy si obě města připomínají už čtvrt století trvání přátelských vztahů se odbude oficiálním zájezdem zástupců Přibyslavi do Mooku. V delegaci bude asi 25 lidí, zástupců přibyslavských spolků a organizací. S trochou nadsázky lze konstatovat, že Přibyslav je město, které se rádo přátelí. Partnerskou smlouvu má podepsanou nejen s Mookem, ale i s německým Budelsdorfem. V pořadí třetím družebním městem je slovenské město Sliač.