Jaký byl vztah Jaroslav Hašek a Marek Hanzlík? Četl jste jeho povídky? Oblíbil jste si některou?

O Jaroslavu Haškovi je známo, že ho jedni milují, druzí zatracují. Jeho tvorbu považují za primitivní hospodský humor, který nemá co dělat se skutečnou kulturou. Já se přiznám, že jsem byl vychován tou druhou skupinou. Haškovy knihy jsem vůbec nečetl a dokonce jsem neznal ani Švejka. Když jsem začal na Lipnici pracovat jako kastelán, moji kolegové citovali z Haškova Švejka celé pasáže a já vůbec nechápal, o čem je řeč.

Kdy se k němu váš vztah změnil?

Já se s Haškem a jeho tvorbou potkal až na Lipnici. Tehdy jsem si přečetl jeho povídku Průvodčí cizinců. V ní vystupuje jeden hrdina, jmenuje se Marek. Najednou jsem měl pocit, že je to něco jako osud, že mě Jaroslav Hašek zve, abych ho lépe poznal a seznámil se s ním. Tak jsem začal číst Haškovy povídky a prokousávat se Švejkem, což nebylo vůbec jednoduché. Je to kniha poměrně objemná pro neustále zaměstnaného člověka, který nemá na čtení moc času. Skutečný vztah mezi mnou, Jaroslavem Haškem a jeho tvorbou začal až v době mého pobytu na Lipnici.

Co se ještě dočtete

Proč skončila Haškova Lipnice?

Jaké novinky chystají v souvislosti s letošními výročími?

Čím to je, že se jméno Jaroslava Haška pomalu vytrácí z povědomí lidí?

Takže tam došlo ke vzájemnému pochopení?

Nejen to. I když se teď podívám zpátky, tak se životní příběh mého příchodu na Lipnici tak trošku podobá příběhu Jaroslava Haška. Slavný humorista si v nádražní hospodě v Praze na Těšnově objednal pivo a řekl hostinskému, že se za chvíli vrátí, ať si dá záležet, aby nespadla pěna. Náhodou ale potkal malíře Jaroslava Panušku a už se do hospody nevrátil. Pětadvacátého srpna 1921 odpoledne vystoupili oba z vlaku ve Světlé nad Sázavou a až do půlnoci šli pěšky na Lipnici. Já vystudoval stavební průmyslovku v Praze. Pak v Brně na univerzitě dějiny umění. Moc jsem si přál pracovat v nějakém historickém objektu. Jenže jsem neměl štěstí. Tak jsem jako hostinský točil pivo v Praze na Václaváku. Pak se mi ozvala teta. Řekla mi, že četla inzerát, že na Vysočině v Lipnici nad Sázavou hledají kastelána. Abych se přihlásil. Tak jsem z Prahy od pípy odešel na Lipnici, samozřejmě že ne pěšky, a zůstal zde třicet let. Neměnil bych.

Když jste začal číst Haškovy povídky a jeho román, určitě jste si udělal na autora nějaký názor. Jaký podle vás Hašek byl?

To je hodně těžká otázka. Tolik lidí o Haškovi mluvilo, tolik odborníků se ho snažilo vysvětlit a dokonce si ho přivlastnit. Já přiznám, že nejsem ten typ pravidelného návštěvníka hospod, jako byl on. Jeho společnost bych s ním asi nesdílel a na pivo bych s ním denně nechodil. Ale jsem přesvědčený, že Hašek žil velmi intenzivně.

Podle spisovatele Miloše Doležala to nebyl hospodský povaleč a posměváček. Popsal ho jako neuchopitelnou bytost, ve které byly dva lidé. Jeden si tropil z lidí kolem blázny a druhý se na to s odstupem díval.

Určitě byl Hašek člověk inteligentní, talentovaný a chtěl změnit svět k lepšímu. To, že se v Rusku přidal k Rudé armádě, nebyla Švejkovina. Chtěl být přítomný okamžiku, kdy se zásadně měnily dějiny. Jenže byl následným vývojem v Rusku zřejmě dost zklamaný. Vrátil se domů, ale ideály sovětského Ruska nikde nepropagoval. Myslím si, že ho za to hodně lidí, hlavně českých legionářů, mělo za zrádce. Na Lipnici v době, kdy tu Hašek bydlel, žilo hodně legionářů, ale nikde jsem se nedozvěděl, jak se k němu chovali. Nepsalo se o tom.

Přesto, že Haškovy povídky srší humorem, působí to občas jako smích skrz slzy. Podobně jako kouzelný film Pozor, vizita. Tam o nepokojném bacilonosiči Prebslovi říká primář: „Nejhorší je, že ten člověk musel zkusit jako pes.“

Něco na tom bude. Jaroslav Hašek je skutečně zajímavá a složitá postava. Ale nás může těšit, že je to v cizině náš nejpřekládanější autor. Neznám druhého takového, snad Karel Čapek. Já v Jaroslavu Haškovi vidím určitou paralelu s Bohumilem Hrabalem. I Hrabal, který žil později než Hašek, si oblíbil společnost originálních lidí, pábitelů a svérázných figurek stejně jako Hašek. Spíš než lidem bohatým a vlivným dával přednost prostému člověku. Jinak souhlasím, že Jaroslav Hašek i přes ten humor, kterým sršel, měl zřejmě velmi těžký život, i když o něm nemluvil a nepsal.

Kastelán Marek Hanzlík. | Video: Deník/Štěpánka Saadouni

Jaroslav Hašek a lipnický hrad. To je také zajímavé téma na dlouhé povídání. Máte o jeho pobytu na hradě nějaké důkazy? Vzpomínky pamětníků a podobně…

To rozhodně. V době, kdy Jaroslav Hašek na Lipnici žil, byl hrad polorozpadlá zřícenina. Ale už tehdy existoval v areálu hradu takzvaný mázhaus, komora, kde se scházela tehdejší lipnická kulturní scéna. Například tam zkoušel pěvecký sbor. Hašek na hrad chodil často. Nejenom proto, že pod ním bydlel, ale měl tam klid. Jeho spolupracovník a sekretář Kliment Štěpánek vzpomínal, že Hašek na hradě rád psal. V době, kdy si opařil ruku a nemohl psát sám, diktoval tam Štěpánkovi některé kapitoly ze Švejka. Dneska je na hradě Haškova komůrka.

Hašek proslavil hrad ve všech směrech. Dokonce ho zvěčnil v jedné ze svých povídek. Zřejmě mu hrad přirostl k srdci. Jednou jste o tom moc zajímavě vypravoval. Vadilo mu, že si z hradu lidé berou stavební kámen a ničí interiér.

Téma lipnického hradu zpracoval v originální povídce Průvodčí cizinců. Na hradě Hašek nejen psal, on jej měl skutečně rád. Snažil se ho bránit. Klub českých turistů má dodnes dopis, ve kterém si Jaroslav Hašek stěžuje, že na Lipnici dochází k bourání hradebních zdí, a dokonce prokopávání podlah od nějakých lipnických blbů, kteří tam hledají poklady nebo tajné chodby. Pořádal na hradě i různá setkání s přáteli. Legendární je příběh učitele Šikýře, kterého po jednom veselém setkání Haškových přátel na hradě zamkli. Učitel bloudil po hradbách, kvílel a volal o pomoc. Hašek s humorem sobě vlastním žádal lesmistra Huberta Böhma, aby učitele zastřelil, neboť je to zřejmě zbloudilé strašidlo.

Teď něco na téma Jaroslav Hašek a samotná Lipnice. To, že na Lipnici prožil poslední roky života, mělo pro městečko zřejmě dalekosáhlé následky.

Z počátku tomu nikdo nevěnoval moc pozornosti a péče. Ale změna přišla po druhé světové válce a únoru 1948. Tehdy si stát Haška přivlastnil a učinil z něj předního komunistického spisovatele. V padesátých letech došlo k otevření Haškova památníku v domku, ve kterém žil. Společně s památníkem se otvírá amfiteátr pod hradem, v místě, kde bylo cvičiště Sokola. To byl shodou okolností nejrovnější pozemek na Lipnici.

Kdo je Marek Hanzlík

kastelán a správce státního hradu Lipnice nad Sázavou na Havlíčkobrodsku
zároveň už druhé období místostarosta a zastupitel na lipnické radnici
je členem lipnického spolku Šunkovníci, který vyrábí domácí uzeniny podle starých španělských receptur
stará se na hradě i v podhradí o kulturní a společenské vyžití
je mu pětapadesát let
studoval střední průmyslovou školu stavební v Praze
absolvoval studia na Masarykově univerzitě v Brně, dějiny umění
má rád historii, literaturu, umění, kulturu a lidové tradice

Amfiteátr se proslavil úžasnými festivaly humoru. Trvaly i tři dny v kuse. To musela být pro Lipnici velmi zásadní doba.

V šedesátých a sedmdesátých letech dvacátého století začala na Lipnici slavná doba Haškových Lipnic. Byl to několikadenní festival, kam se sjížděli lidé z celé republiky a vystupovali tu známí umělci. Lipnice nad Sázavou tak společně s Haškem vstoupila do povědomí. Nebylo nic výjimečného, že když jste někomu třeba v Praze řekli, že jste z Lipnice nad Sázavou, tak vůbec netušil, kde ta obec leží. Ale zbystřil, když slyšel Haškiáda. Takže postupem let došlo k velmi silnému spojení mezi jménem Jaroslav Hašek a Lipnice. Na prohlídku Haškova památníku jezdily od šedesátých let plné autobusy turistů. Třeba i sedm tisíc lidí za sezonu. Zájezdy pořádaly školy i podniky. V té době byl shodou okolností hrad v opravě, to Haškovu památníku přálo.

Jenže doba slavných festivalů skončila. Proč vlastně? Nechtěla radnice na jejich slávu navázat, nebo se to už nepodařilo?

Změna přišla v devadesátých letech dvacátého století. Festivaly v amfiteátru skončily. Stát se už na nich finančně nepodílel. Přišla jiná doba. Lipnice se snažila jejich slávu udržet, ale neměla na to dost peněz. Začal se objevovat jiný druh kultury a umění, objevily se nové festivaly a z Haškiády zbyla jen občasná estráda.

Takže po skončení festivalů už Lipnice nebyla tak slavná?

Dá se říci, že v té době, kdy festivaly skončily, největší sláva Lipnice poněkud uvadla. Změnil se i poměr návštěvnosti turistů. Na hrad nyní přijede v sezoně až třicet tisíc lidí, do Haškova domku přijde tak pět tisíc lidí za rok. Památník dneska patří městu. Snažíme se ho udržovat, opravovat a vylepšovat.

Možná se přístup návštěvníků Lipnice trochu změní. Letošní rok je rokem Jaroslava Haška. Sto čtyřicet let od narození a sto let úmrtí.

Fenomén Lipnice a Jaroslav Hašek je pro nás zásadní. Hlavně díky jeho rodině. Jeho vnuk Richard koupil hospodu u České koruny, kam jeho dědeček rád chodil. Začal na Lipnici pořádat konference humoristů, zapojil se i Richardův syn s rodinou. Takže rodina Haškových udělala pro propagaci Lipnice moc. My letos u příležitosti dvou slavných výročí otevřeme Haškovu zahrádku. Museli jsme kvůli tomu udělat v domku nějaké úpravy.

Vypadá to ale, jako kdyby se fenomén Hašek z naší společnosti pomalu vytrácel. Není to škoda? Jeho povídky jsou přece úžasně nadčasové.

Myslím, že je to logický vývoj. Ne každý člověk v Česku už zná Švejka. Hlavně pro mladé je to hodně vzdálená doba, takže mnozí ani Jaroslava Haška neznají. Je to škoda. Možná by se z jeho tvorby dozvěděli o naší současnosti daleko víc, než tuší. Ale my se na Lipnici snažíme udělat maximum pro propagaci Jaroslava Haška, jeho díla a pozůstalosti. Vnímáme to jako povinnost.