Poradnu pro rizikové novorozence (ambulance vývojové péče) provozuje dětské oddělení nemocnice v Havlíčkově Brodě. V poradně jsou sledovány děti do 2 (a více) let věku, u kterých se vyskytly závažné problémy v novorozeneckém věku, nebo jejich porodní hmotnost byla pod 2,5 kg.

„Za nedonošené se považuje dítě, které přišlo na svět pod hranicí 37 týdnů těhotenství, s porodní váhou pod 2,5 kilo,“ vysvětluje primářka oddělení Magdalena Chvílová Weberová. Dětí, které se narodí předčasně není málo. Někdy se jim říká děti do dlaně, protože mnohé z nich jsou tak malé, že se do dlaně opravdu vejdou. Byly doby, kdy jich dokonce přibývalo. Dnes statistiky udávají, že se narodí ročně tak asi 8,3 procenta nedonošených dětí. „Důvody jsou různé. Rodí ženy ve vyšším věku, vliv má vyšší nemocnost populace i životní styl,“ říká primářka Weberová.

Od 24. týdne těhotenství má dnes dítě velkou šanci na přežití a to hlavně díky intenzivní lékařské péči. 24. týden je dohodou odborné společnosti považován za hranici přežití (hranice životaschopnosti – viability). S týdny těhotenství se šance na život bez závažných problémů zvyšuje. Od 28. týdne jsou šance na přežití až 95%. Čím dříve se dítě narodí, tím vyšší je riziko trvalých následků, které si ponese.

V havlíčkobrodské nemocnici o takové děti pečuje perinatologické centrum, ale některé děti potřebují vysoce odbornou péči na specializované klinice. „Minulý rok se u nás narodila dvojčata o váze 900 gramů. V ČR se velká centra starají i o děti výrazně menší. Není výjimkou hmotnost kolem 500 g. Smutná pravda je, že ne všechny nedonošené děti přežijí,“ říká primářka. To, že se dítě narodí s nízkou porodní váhou, není podle primářky jediný problém. Nedonošené dítě není dostatečně připraveno na svět mimo matčinu dělohu. Organismus jako celek nemusí fungovat na optimální úrovni. Některé orgánové systém nejsou vyzrálé vůbec.

Úděl nedonošence může dítě provázet celé dětství a může poznamenat jeho životní dráhu. Předčasný porod a situace „mininka do dlaně“ ovlivňuje celou rodinu. „Tyto děti jsou ohroženy ve vývoji do budoucna. Předčasné narození má vliv na vývoj některých funkcí mozku, děti mívají narušenou pozornost, „výdrž“ a orientaci, bývají hyperaktivní a méně soustředěné. Některé děti mohou mít mírnou dechovou nedostatečnost, některé jsou jenom trochu „méně šikovné“ po stránce pohybu a to i po stránce jemných pohybů. Jemnost pohybů rukou pak rozhoduje o úspěších při výuce psaní a dalších dovednostech. Učitelé si na ně ve škole stěžují, považují je za nezvladatelné.

Nedonošené děti již nejsou těžce hendikepované, ale mívají častější zdravotní problémy. Mohou mít opožděný růst a problematické prospívání na váze. Mají častější výskyt drobných smyslových vad. Celosvětově je pro tyto děti známý termín„křehkého nedonošené dítě,“ popisuje primářka ve zkratce problémy, které nedonošené děti v životě provázejí.

Trauma pro celou rodinu

Narození nedonošeného dítěte poznamenává i rodinu. Předčasný porod je trauma, bolest, strach. Matky podle primářky Weberové trpí pocitem selhání. Trápí se, mají deprese, pohled na dítě upoutané v inkubátoru ke složité soustavě hadiček je pro ně šok. Někdy si těžce si k dítěti budují vztah, mají strach si ho zamilovat, protože se bojí, že zemře. Někteří otcové se s narozením takového dítěte těžce smiřují, a pokud se ukáže do budoucna, že dítě je navíc ještě nějak postižené, častěji rodinu opouští. „Pro další vývoj nedonošeného dítěte je nutný potřeba časný a častý kontakt s rodiči. Snažíme se rodičům umožnit intenzivní kontakt s dítětem, aby se s ním mohli pomazlit a to nejen matka, ale i otec. Jednou z metod je takzvané klokánkování, pokládání dítěte do náruče matky. Velkou roli hraje kojení. Mateřské mléko obsahuje látky, které mají možnost nedonošené dítě chránit,“ zdůrazňuje primářka Weberová.

Jenže to nestačí, nedonošené dítě potřebuje zvláštní péči celá léta. Proto havlíčkobrodská nemocnice na dětském oddělení otevřela poradnu pro rizikové novorozence, kde pečuje o děti do dvou let, ale co dál? Nedonošené dítě by podle primářky Weberové rozhodně nemělo skončit v jeslích. V mateřské školce by některé potřebovaly podporu asistenta. Na základní škole je vhodný speciální přístup odborného pedagoga. Jenže zvláštní péče o nedonošené děti u nás selhává. Není dostatek odborníků, speciálních pedagogů, kteří by s takovými dětmi uměli komunikovat, někteří učitelé totiž problematické chování nedonošených dětí považují za projev drzosti, trestají dítě poznámkami, čímž jeho trauma jen prohlubují. I pro pediatry jsou takové děti někdy velká neznámá.

Podpora rané péče

„V Havlíčkově Brodě existuje Středisko rané péče při Oblastní charitě, které se stará o nedonošené děti a děti s postižením do sedmi let věku a orientuje se i na jejich rodiny. Raná péče má začínat porodem rizikového dítěte, nebo zjištěním ohrožení nebo postižení dítěte. Končí dosažením 7 let věku dítěte nebo tím, že se vývoj normalizuje. Jenže takových středisek je málo a mívají často finanční potíže, nedostává se jim peněz na provoz,“ konstatuje primářka. Ideálním řešením by bylo podle primářka Webrové podpořit ranou péči, zajistit lepší vzdělání pedagogů aby uměli s nedonošenými dětmi komunikovat, vzdělávat pediatry. Konkrétně na zvyšování odbornosti lékařů havlíčkobrodská nemocnice pracuje. Nabízí pediatrům možnost seznámit se s problematikou nedonošených dětí a naučit se s nimi pracovat.

Strach a úzkost, které si podávají ruku s pocity viny, maminky nedonošence asi nikdy neopustí. Možná až tehdy, až jejich dítě dožene své vrstevníky, což někdy trvá léta. Záleží samozřejmě na tom, jak moc předčasně se dítě narodilo (v kterém gestačním týdnu), s jakou hmotností a jak si vedlo od svého předčasného startu.