„Seskakoval jsem z korby a o stupačku jsem si poranil holeň a dva prsty u nohy,“ vzpomenul povoláním řidič nákladního auta.
Rána se mu nehojila. Proto začalo kolečko po doktorech. „Dopadlo to tak, že mi nakonec jeden prst vzali. Jenže se to nehojilo dál, takže jsem za čtrnáct dnů přišel i o druhý. Když ani to nepomohlo, vzali mě do nemocnice znovu, kde za mnou přišel doktor a dal mi na výběr. Buď mi vezmou nohu v nártu nebo pod kolenem,“ popsal šok.
Lékaři mu nakonec amputovali nohu pod kolenem. Rána se zahojila dobře, ale po návratu z nemocnice poznal drsnou realitu života. Vše měl nastaveno pro zdravého člověka. Potřeboval uzpůsobit byt, upravit auto, obstarat invalidní vozík. „Úředníci si sami zapsali, co potřebuji. Co se musí přebudovat, jaké potřebuji pomůcky, abych mohl dál existovat. Jenže pak mi začaly chodit obálky s modrými pruhy a ve všech bylo, že se žádost o příspěvek zamítá,“ objasnil vývoj situace.
V tu chvíli se mu ozvali kamarádi rozhodčí. Nejenže pro něj byli morální podporou, ale dokonce založili sbírku. „Sociální sítě jsou mocné. Překvapilo mě, kolik lidí bylo ochotno přispět. Další píší, snaží se mě aspoň povzbudit. Ozývají se mi i ti, které jsem třeba patnáct let neviděl,“ svěřoval se dojatý Pavel Nenadál.
Jeho příběh končí dobře. Absolvoval rehabilitaci, vrátil se mu optimismus a na fotbal se chodí aspoň dívat.
