Přestože funguje už od loňského roku a mnozí známí ji hlasitě vychvalovali, říkal jsem si, že to zase nic tak extra nebude. Jenže, chyba lávky.

Zase tak vášnivý cyklista nejsem, a možná proto jsem se na začátek trasy, který je hned u přibyslavského vlakového nádraží díval s trochou nedůvěry. Už po pár desítkách metrů se však dostanete z města ven a vjedete do krásné přírody, kterou bylo okolí železniční tratě proslulé. A cesta je to vskutku rozmanitá, takže je na co se dívat.

Podjíždíte zajímavé mosty, po kterých vede současné železnice Praha – Brno, po lávkách zase přejíždíte Sázavu, která se líně vine podél trasy, většinou šlapete na kole z obou stran tísněni skalami a lesy, takže si připadáte skoro jako v divočině, a po chvíli zase míjíte nepokosené vonící louky.

Tu a tam jsou podél cesty roztroušeny půvabné trampské chatky, z nichž jedna vypadá jako miniaturní středověká tvrz, včera byly nedaleko řeky k vidění i tři dětské tábory. Před řídítky vám vzduchem kličkují ptáci a na travnatém svahu vás pozorují dvě pasoucí se srnky. Co si budeme povídat, prostě romantika jako z červené knihovny.

První pomoc u domku v Sázavě

A když dojedete do Sázavy až na konec, srdíčko vám radostí poskočí. Proč? I ve všední den dopoledne je tady občerstvení u jednoho rodinného domku otevřené. A vychlazené pivko, nebo malinová limonáda přijde v horku k chuti. Po cestě se zase můžete zastavit na jednom ze dvou odpočívadel, nebo si asi v půlce cesty poodjet na zmrzlinu.

Pro cyklisty méně náročného ražení máme navíc další dobrou zprávu. Přibyslavská cyklostezka, jejíž výstavba stála celkem zhruba třicet milionů korun, je po celé své délce nenáročná tak, jak jen to vůbec jde. Prostě stačí občas šlápnout a pak se v klidu nechat vézt. I v naprosto poklidném a lenošském „tempíčku" ji zvládnete za krásnou půlhodinku. Takže ideál pro začínající bruslaře, nebo rodiny s dětmi. A ohlasy těch, kteří se po ní projížděli včera, to jen potvrzují.

„Jede se tu krásně. A když se kazí počasí, stačí pořádně šlápnout do pedálů a za chvíli jste v Přibyslavi," libuje si mladá dvojice, která vyrazila za sportem i s dvěma malými ratolestmi.

Ale to neznamená, že by ji nevyužívali i ti náročnější. Během včerejší vyjížďky se kolem mě prohnal třeba muž na kolečkových lyžích i několik cyklistů v tempu jako na Tour de France. Vypotit se tu může opravdu každý.

Navíc na cyklostezce, podle zásad, která vydala přibyslavská radnice, nepotkáte nečekané překážky. „Výslovně je zakázán vstup se psy, a to i na vodítku a dále pak vjezd jezdců na koních nebo koňských či psích potahů," stojí v provozním řádu. Stejně tak mají vstup zapovězena i motorová vozidla kromě složek záchranného systému a údržby.

A hned po své první zkušenosti se stezkou vám zkusím dát tip. Podle těch, kdo ji mají již projetou, je později odpoledne, nebo o víkendu plná sportovců. Ale takové všední dovolenkové dopoledne vám tady davy lidí určitě neznepříjemní.

Zkrátka, mýlil jsem se. Přibyslavská cyklostezka prostě stojí za výlet.