Ne však, když na zádech vlečete přes dvacet kilogramů vážící batoh s krmivem pro lesní zvěř a výlet opakujete několikrát týdně. Ať už se po kolena brodíte sněhem nebo bahnem.

Přesně takhle vypadá i nyní běžný den každého myslivce. Není to koníček pro ty, kteří si představují, že si párkrát do roka pro zábavu střelí nějakou trofej.

Především je to velká zodpovědnost. Už jenom za to, aby lesní zvěř přežila zimu. A k tomu potřebuje také pomoc lidí. Přikrmování od myslivců a ohleduplnost od nás ostatních.

Zimní období vypadá hezky za oknem, kde jsme schovaní pěkně v teple. Zvěři venku ale dává pořádně zabrat. Kvůli souvislé vrstvě sněhu v přírodě sežene jen minimum přirozené potravy, a je proto na myslivcích, aby ji ve svých revírech přikrmovali.

„Srnám do krmelců během zimy několikrát týdně přidáváme oves a kvalitní seno. Přikrmování zvěře je nejúčinnější opatření proti škodám na zemědělských a lesních kulturách. Nezanedbatelné je také snížení rizika otravy zvěře řepkou," uvedl člen mysliveckého sdružení Mírovka David Aubrecht.

Sníh vyhání zvěř za potravou do polí, kde najdou snadnější zdroj obživy. Lákají je zejména plochy oseté řepkou, která je sice, ve srovnání s obilím, chutnější, ale také mnohem nebezpečnější. Srnkám způsobuje poruchy trávení a často i smrt.

Klid je nutností

Záhubu jim svou neohleduplností ale může způsobit i sám člověk. Zvěř v zimě instinktivně omezuje výdej energie a sdružuje se v blízkosti krmelců. V průběhu zimy ztratí hodně tukových zásob, takže je nezbytné udržovat v honitbách klid. Hluční turisté, běžkaři pohybující se mimo cestu nebo psi bez vodítka je nutí prchat a vydávat ze sebe tolik potřebnou energii.

„Slabší a často rušená zvěř se s takovým výdejem energie už nedokáže vyrovnat a umírá na celkové vysílení nebo na záněty dýchacího ústrojí," vysvětlil Aubrecht.

Proto je nezbytné , aby se lidé chovali tak, aby zvěři zbytečně neškodili. Chodit pouze po oficiálních cestách, celkově omezit své aktivity v lese a neprohánět po něm psy. Pejskům vodítko rozhodně neuškodí a může zabránit zbytečné smrti.

„Mám postelového mazlíčka, který se bojí i koček a nikdy bych neuvěřila, že by mohl něco provést. V lese jsem ho vždycky nechávala pobíhat volně a ničeho se nebála. Jednou jsem se ale strašlivě poučila a od té doby už neváhám a bez vodítka s ním do lesa nejdu.

Myslím, že nikdo, kdo nechce úmyslně škodit, by se měl chovat obdobně," popsala svou zkušenost Jana z Mírovky.

Uškodit zvěři ale může i zdánlivě dobrý úmysl. Mnohdy se stává, že lidé ke krmelcům přinesou různé zbytky jídel v podobě chlebíčků, pomerančů a dalších podobných „pochoutek". Takové lahůdky zvěři ale opravdu nesvědčí. Kdo chce opravdu pomoci, udělá nejlépe, když se obrátí přímo na příslušné myslivecké sdružení.

Třeba měkké pečivo absorbuje hodně vlhkosti, rychle podléhá plísním a rozrůstají se na něm nežádoucí houby obsahující velké množství mykotoxinů. Taková „dobrota" se potom může změnit ve velice nepříjemné zažívací potíže. A o to určitě nikdo, kdo přichází s dobrým úmyslem, nestojí.