Balvan tehdy nechaly vylomit a opracovat hlinecké pěvecké a divadelní spolky Svantovít a Pokrok. Pro návštěvníky místa Žižkova skonu v roce 1424 je nicméně jméno Svantovít opředeno záhadou.
Připomeňme tedy, že Svantovít byl to slovanský bůh z arkonské svatyně na polostrově Baltského moře Rujána, rozkládajícím se na severovýchodní pobřeží Německa.
Svantovít měl vlastnosti válečné i hospodářské. Z jeho rohu plného vína se věštila příští úroda. Čím více se ho odpařilo, tím slabší měla být.
Spolek měl pěstovat mužský čtverozpěv
Rujána byla střediskem slovanského kultu. Ten však v roce 1168 dánský král Valdemar I. násilně zlikvidoval a pobaltští pohané byli násilně pokřtěni. Není tedy divu, že české obrození se k Svantovítovi alespoň okrajově přihlásilo.
„Pěvecký spolek Svantovít byl nejstarším hlineckým spolkem, vznikl v roce 1863 a podle původních stanov měl pěstovat mužský čtverozpěv, jakož i sborový a sólový zpěv. Řízení produkce zúčastněných spolků převzal Bedřich Smetana. Činnost Svantovíta naprosto ochromila světová válka a pokusy o jeho znovuvzkříšení v nové republice nebyly úspěšné. Spolek definitivně zanikl v dubnu 1944," řekla Havlíčkobrodskému deníku ředitelka Městského muzea a galerie v Hlinsku Jana Vašková.
Slavnost vysvěcení praporu Svantovíta byla uspořádána 28. srpna 1864, o deset let později hlinečtí zpěváci přišli v davu asi dvaceti tisíc vlastenců, aby se přes zákaz rakouských úřadů zúčastnili slavnostního odhalení mohyly, do jejíhož základu byl vložen kámen od jejich spolku.
Ivo Havlík
